Pasivně lovící vampýrovka
Naprostá většina hlavonožců loví živou kořist. Jedinou známou výjimkou je starobylá vampýrovka, která pozře všechno, co jí zavadí o nehybně číhající chapadla.
Vampýrovky jsou řádem převážně vymřelých hlavonožců, který dosáhl největšího rozšíření v době, kdy souši vládli dinosauři. Dnes je jediným žijícím zástupcem jen 13 cm dlouhý hlavonožec z hlubin oceánů tropů a mírného pásu, kterého někteří vědci pokládají za živou fosilii. Svým vzhledem se vampýrovka podobá chobotnici, ale mezi jejími osmi chapadly se nachází kožní blána. Druhý pár chapadel je modifikovaný v tenká vlákna, která se mohou natáhnout na vzdálenost přesahující délku těla vampýrovky.
Záběry, které vědci z kalifornského Oceánografického institutu Monterey Bay (MBARI, Monterey Bay Aquarium Research Institute) pořídili s pomocí dálkově řízených podvodních vozidel, ukazují, že vampýrovky mají zcela unikátní potravní chování. Všichni ostatní hlavonožci jako chobotnice, sépie, loděnky či krakatice svými chapadly aktivně loví živou kořist. Vampýrovky jsou však dokonale pasivní: pár dlouhých chapadel nechají splývat ve vodě a čekají, až o ně zavadí odpad z vyšších vrstev oceánu. Živí se nejen zbytky různých živočichů, ale dokonce i jejich výkaly. Díky tomu mohou přežívat v prostředí, které by pro aktivně lovícího predátora bylo velmi nehostinné. Tím, že jen nehybně čekají na potravu shůry, navíc vampýrovky šetří energii a mají nižší nároky na obsah kyslíku ve vodě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.