Otisk daktyloskopie v dějinách

Jedním z prvních vědců, kteří poukázali na různotvarost papilárních linií, byl český fyzilog J. E. Purkyně. Samotnou daktyloskopickou metodu rozvedl Angličan Henry Faulss, když doma zjistil, že mu nějak podezřele mizí whisky. Porovnal čerstvé otisky prstů na lahvi a zjistil, že patří jeho sluhovi.

Láhev s otisky prstů

V kriminalistice Henry Faulss svou metodu poprvé použil u případu vloupání do domu v sousedství. Faulss upozornil, že otisky z místa činu nepatří zatčené osobě. Poprvé se tak použilo otisků k identifikaci. Větší (vědecky podložené) využití daktyloskopie v kriminalistické praxi je ale až dílo Francise Galtona.

Ve svém díle Finger Prints dokázal, že se papilární linie na prstech v průběhu života člověka nemění a že variace těchto linií jsou tak četné a ojedinělé, že je podle nich možné identifikovat jednotlivé osoby mezi tisící dalších.

Počátky daktyloskopie u nás

Už koncem 19. století byl v Anglii zaveden identifikační systém založený na daktyloskopii a otisky prstů byly připuštěny jako důkaz v trestním řízení. U nás už od července 1891 koncipista František Protivenský pokusně snímal otisky vybraným vězňům. Soustavné daktyloskopování a zakládání otisků začalo až v roce 1903. Jako první s touto metodou začal Josef Povondra.

Expozice o daktyloskopii v Muzeu Policie ČR

V roce 1907 založil první četnickou daktyloskopickou sbírku v českých zemích, která zahrnovala údaje z okresů Žižkov, Smíchov a Brandýs. Od roku 1911 do ní začaly daktyloskopické karty osob zasílat i další četnické stanice, ale ještě v roce 1925 musela být průkaznost této metody dokazována.

Neustále rostoucí „sbírka“

Soudci a někteří policisté té doby nebyli ještě dostatečně seznámeni s touto metodou a nevěřili jí. Ale v Praze na pátracím oddělení do roku 1927 shromáždili už skoro 70 000 daktyloskopických karet, podle kterých byla zjištěna totožnost více než 33 000 osob.

Centrála československé policie si uvědomovala důležitost daktyloskopie, a tak v letech 1923 až 1925 vyčlenila z rozpočtu 280 000 korun na rozvoj pátrací četnické služby. Ročně přibývalo do ústřední daktyloskopické sbírky 10 až 12 000 karet jednotlivých osob.

Kdo byl první?

Zajímavý byl ale i spor o původnost metody. Článek o nové zázračné identifikační metodě Henryho Faulsse namíchl v 70. letech 19. století Williama Jamese Herschela (1859–1860), anglického úředníka, který měl v Indii vyplácet důchody penzionovaným indickým vojákům.

Jako Evropan nemohl Herschel Indy rozeznat, a tak aby zabránil podvodům, je už v roce 1858 nutil otiskovat ukazováčky a prostředníčky pravé ruky na seznam důchodců a potom i na potvrzení o příjmu. Nasbíral tak zároveň materiál ke zkoumání obrazců na konečcích prstů.

Ukázka prvních identifikačních karet s otisky prstů Williama Jamese Herschela (1859-1860)

Sám prokázal, že věkem se otisk nemění. Dokonce ani po smrti. Uvědomil si možnosti uplatnění svého objevu a navrhl ho využít k evidenci ve věznicích. Jeho návrhy byly označeny za výplody fantazie a nikdy nebyly akceptovány. 

Galton bere vše 

Francis Galton na antropometrické kartě (klasická bertillonáž). Karta byla vytvořena během Galtonovy návštěvy v Bertillonově laboratoři v roce 1893. V souboji metod nakonec bertillonáž dostala od daktyloskopie na frak

Podobně neúspěšní se svými návrhy byli ve stejné době i německý zvěrolékař Vilém Eber nebo Američan Gilbert Tompson. Zabodoval až Francis Galton, který dal metodě daktyloskopie pevné vědecké základy a vyřadil ze hry tzv bertillonáž (identifikaci osob na základě antropometrických meření). 

Ale ani Galton nebyl tvůrcem pojmu daktyloskopie. Tím je nejspíš Juan Vucetich (1838–1925) z Buenos Aires. Jeho teoretická díla stejně jako jeho daktyloskopický klasifikační a subklasifikační systém se rozšířily po celém světě.

Daktyloskopie ve 21. století 

Otisky prstů hrají důležitou roli i v současné kriminalistice. Rozvoji dnes napomáhá i elektronický způsob uchování otisků prstů a rychlá identifikace prostřednictvím internetu. Využití jedinečnosti otisků prstů se ale přesouvá i do profesní a soukromé sféry. Skenery otisků najdete jako zámky notebooků nebo smartphonů.

Se skenery otisků prstů se můžete setkat na letištích

Zpět na případ: Záhadný otisk nebo Vražedný kámen

Spustit audio
autoři: MVČR , Bronislava Janečková , Miloš Vaněček