Otfried Preussler: Krabat. Černá magie a stará lužickosrbská báje v mrazivé adaptaci známého příběhu

25. červenec 2026

Hra na sobotu

Mrazivé léto na Dvojce přináší příběh, o němž jste si mohli myslet, že je to pohádka. Jeho osou je stará lužickosrbská báje o mlynáři na Blatech, Mistrovi černé magie, který ovládá svých dvanáct učedníků a svou moc vykupuje každoroční smrtí jednoho z nich. Až mladičký Krabat začne odhalovat tajemství mlýna, o němž se nesmí mluvit… Tajemnost až mystičnost děje podtrhuje protiklad se starými lidovými zvyky a církevními svátky v průběhu roku, stejně jako bohatá zvuková výbava.

Černá magie spočívá na nenávisti. Bílá magie na silách lásky. I v mém příběhu je to, doufám, jasné.
Otfried Preussler

Osoby a obsazení: Michal Zelenka (Krabat), Lukáš Hlavica (Tonda), David Novotný (Lyško), Matěj Dadák (Jura), Jaroslav Plesl (Andruš), Jan Meduna (Merten), Vojtěch Hájek (Loboš), Ilja Racek (Mistr), Andrea Elsnerová (kantorka), Marika Procházková (dívka), Robert Jašków (chlapec), Vladimír Čech ml. (kmotr), Jitka Smutná (hospodyně), Květa Bachtjanová, Ladislava Bláhová, Marie Ferechová, Alexandra Janáčková, Renata Poláková, Libuše Pražáková a Marie Vocílková (chór)

Napsala: Václava Ledvinková na motivy příběhu Otfrieda Preusslera v překladu Radovana Charváta

Dramaturgie: Ivan Hubač

Zvuk: Ladislav Reich

Zvukové efekty: Jiří Litoš

Zvuková spolupráce: Jitka Kundrumová

Hudba: Petr Mandel

Režie: Aleš Vrzák

Natočeno: v roce 2004

Je Velká noc. Noc z Bílé soboty na Boží hod velikonoční. A v nedaleké vesnici zvané Chlumec se rozeznějí zvony. Vzápětí se z dívčích úst ozve stará velikonoční píseň. V tu chvíli sedí venku u ohně dva chlapci, do jejichž osudu zasáhla černá magie. Stačí okamžik a začne se rodit nevýslovně křehká láska, která dokáže kartami osudu notně zamíchat.

Bohatý zvuk

Nejde o sladkobolný příběh s tuctovým vyzněním. Rozhlasová hra Krabat, která vznikla na motivy knížky Otfrieda Preusslera, se snaží o víc. Bohatá zvuková výbava umocňuje celkové vyznění příběhu, při kterém mrazí v zádech. Přitom ale nechává zaznít hlas, hlas jako symbol velmi prosté a čisté lásky. Sama láska však symbolem není.

autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura