Otec celý život toužil, aby se Ukrajina stala svobodnou zemí. Omeletky Haliny Pawlowské

Ke knížce Díky za každé ráno mě inspirovali mí úžasní ukrajinští příbuzní, můj otec, jeho sny, jeho děsy a má fantazie… Už týden mě vyzývají redaktoři, abych vyjádřila své momentální pocity. Možná právě teď mohu zopakovat své dětské postřehy o ukrajinské mentalitě.

Otec na premiéře tvrdil, že to není o něm

Knihu jsem psala v roce 1990, kdy mému tatínkovi bylo osmdesát let a kdy se dožil toho, že se Ukrajina stala samostatnou republikou. Má kamarádka včera řekla, ještě že se toho, co se děje, tvůj otec nedožil. To by ho ranila mrtvice! A já jsem oponovala: "Ne. Otec by řekl: Ne! Já jim nikdy nevěřil!"

Premiéra filmu natočeného Milanem Šteindlerem podle této knihy byla v roce 1994 a přišlo na ni přes tisíc hostů včetně mého otce. Když film zhlédl, tak všem kolem říkal: "To není o mně!" Když byli s mámou u padesátého diváka, tak máma řekla: "To je jasný, že to není o tobě, protože ty jsi mnohem horší!"

Z tátových básní si pamatuji jednu sloku

Otec celý život toužil, aby se stala Ukrajina svobodnou zemí. Nejdůležitější pro něj bylo, abych si vždycky zachovala hrdost. Někdy se stalo, že jsem třeba telefonovala s kamarádkou, táta šel kolem a jen tak mi zamával pěstí před nosem a řekl:"Hrdá! Hrdá buď!

Mrzí mě, že z tátových básní si pamatuji jen jednu sloku. Je něžná, je o tom, že i když se táta jako emigrant nemohl dívat z oken svého domu na les, horu Hoverlu a řeku Tisu, tak se mu o nich zdálo, a byl to jeho nejkrásnější sen…