OSN varuje: Za 10 let budou 3 miliardy lidí bez vody... Kam se asi půjdou napít?

5. květen 2015

Lidské tělo je tvořeno ze 70 % vody. Bez jídla tělo vydrží i 50 dní, ale bez vody ne víc než týden.

Zdálo by se, že je nám více než jasné, že k vodě se musíme chovat s veškerou úctou a péčí. Jenže opak je realitou. Potvrzuje to nejnovější zpráva OSN o vodě, jejíž závěry jsou horší než ty nejstrašidelnější horory. Paradoxně se ale více bojíme příběhů v televizi než těch, které se týkají přímo nás.

Hostem Martiny Kociánové byli geolog, spisovatel a filosof Václav Cílek a agrární analytik Petr Havel.

Katastrofická vize nebo reálná předpověď?

Martina: Nová zpráva o stavu vodních zásob ve svých katastrofických prognózách ještě přitvrdila. Do deseti let podle ní budou čelit nedostatku vody 3 mld. lidí ve 48 zemích světa. V roce 2030 se zásoby vody sníží o 40% a dostanou se na kriticky nízkou úroveň. My jsme zvyklí na prognózy v řádech stovek let, tohle je velmi blízko.

Vědecké Zprávy OSN většinou nemívají apokalyptické rozměry. Není to tentokrát přeci jenom trochu přehnané?

Petr Havel: Je důležité, že taková zpráva zazněla, protože většina lidí ve vyspělém světě si tato rizika neuvědomuje. Jakýkoli občan ČR otočí kohoutkem a teče voda, v řekách a přehradách je voda, tak jaký je vlastně problém? Zdá se, že není. Jenže ta situace se mění a to dramatickým způsobem.

Václav Cílek: Jeden ze scénářů takto může vypadat, ale u počasí nikdo neví.

Martina: Podle prognóz nám měla už dávno dojít ropa. Zatím nám stále teče, i když je dražší. Není tato katastrofická vize také takto přitažená za vlasy?

Petr Havel: Je to rozdíl, protože u ropy můžeme objevovat nové naleziště, zatímco voda neustále koluje, nějakým způsobem se pohybuje po planetě. A my nedbáme na to, aby zůstávala tam, kde je potřebná. Což je vyloženě případ ČR. Oprotože jsme střecha Evropy, hodně prší, ale krajina vodu nezadrží a odteče. A my moc neděláme pro to, aby jí tu zůstalo víc. V tomto ohledu je zpráva OSN určitě reálnější, věrohodnější a obsahující scénář, který se v nějaké podobě určitě naplní.

Martina: Pane Cílku, ropný zlom je vaše téma. Čeká nás také vodní zlom?

Václav Cílek: Pojďme se podívat na to, jak dalece můžeme věřit klimatickým údajům. O minulém roce 2014 se psalo, že je vůbec nejteplejším rokem od roku 1880. K tomuto závěru došly 4 agentury. Například japonská zpráva byla vypracována na základě dat z 37 tisíc meteorologických stanic rozmístěných po celém světě. Problém ale je, že když chci mít pro srovnání záznam stoletý, tak těch stanic bylo tenkrát mnohem méně. Na mapě jsou tedy bílá místa, u kterých neznáme historické údaje.

Václav Cílek

Ale od roku 1958 existuje poměrně hustá síť měřících stanic a je pravdou, že rok 2014 patřil mezi 4 nejteplejší roky. A všechny tyto roky byly v posledních 10 letech. Takže ano, svět je stále teplejší a vlhčí, protože se odpaří víc vody.

A ta voda, co se odpaří, je odnášena větry. A globální větrná růžice (vzorec, kudy větry vanou) je určována malými rozdíly teplot mezi pevninou a oceánem. To znamená, že jakmile se změní plochy země a moře, změní se i směr větrů.

Vody je ve vzduchu víc, ale větry vanou jinak. Navíc v klimatologii stačí malá anomálie a celkové trendy se změní. Ale i když se na všechny údaje dívám skepticky, stejně vidím, že svět se otepluje a to oteplování má za následek změnu větrů a tedy vláhy.

Loni byly hladiny podzemních vod na historicky nejnižších úrovních

Martina: Dá se tedy z toho předpovídat? Není zpráva OSN spíše věštěním?

Petr Havel: Člověk naštěstí není mocnější než příroda, takže je to do značné míry teorie. Když se ale podíváme k nám, tak jsme to už i u nás pocítili a poprvé se začalo mluvit o riziku sucha. To tady vůbec nebylo. Český hydrometeorologický ústav má sice údaje o tom, že nám za posledních 20 let víc prší, ale na naší krajině se to neprojevuje. Je sušší a sušší. Loni byly hladiny podzemních vod na historicky nejnižších úrovních.

Pavučina po dešti

Martina: Když jsme spolu mluvili před rokem, tak průtok spodní vody byl v některých lokalitách na 18% normálu.

Václav Cílek: Tady je problém, že sytý hladovému nevěří. To znamená, že jsem-li z Českomoravské vysočiny, z Ostravy nebo z pohraničních hor, tak tam jsou srážky 800 milimetrů ročně a když je srážek o 200 míň, tak si toho ani nevšimnou. Když ale bydlíte třeba ve středních Čechách nebo na jižní Moravě a místo 600 mm mám 400 mm, tak už to cítím.

Můj kolega je teď mezi indiány a tam pracuje na výzkumu sucha, které způsobilo konec mocné říše Anasaziů ve 13. století. Bylo to megasucho. Teď to všichni sledují, protože to přichází do Kalifornie. Bylo to 30ti leté období, během kterého zanikla celá jedna civilizace. Analýzou přírůstkové linie stromů za posledních 700 let se ukázalo, že za tuto dobu byla oblast postižena suchem asi 110x. Takže v průměru sucho přicházelo každých 7 let.

Sucho hrozí Kalifornii

Jenže Indiánská společnost byla celou dobu rovnostářskou společností. Ty nejdůležitější stavby – sýpky, byly ve vysokých převisech proto, že tam bylo schováno obilí pro případ sucha. A zdá se, že po celou dobu 700 let bylo obilí distribuováno mezi obyvatele. Všichni drželi pohromadě a všichni to přežili.

200 let před koncem samotné říše dochází k budování velkých staveb. Archeologicky to vypadá, že posledních 100 - 150 let začínají vznikat elity, které začínají konzumovat značnou část dříve společného bohatství. Do toho přijde sucho a už nefunguje normální rozdělování, jako bylo před tím, a společnost končí.


Václav Cílek: My se bavíme o suchu zatím meteorologicky, tedy kolik toho naprší, ale je potřeba do toho zanést i sociální faktor.

Martina: Kterých oblastí světa se bude týkat ta část zprávy OSN, která říká, že do deseti let bude 3 mld. lidí ve 48 zemích světa čelit nedostatku vody.

Václav Cílek: Zhruba poloviny světa. Středo a jihozápad USA včetně Kalifornie, vypadá to na Mexiko. Dále pak kusu Číny, prakticky celé Indie, Pakistánu, Iránu, Iráku, Sýrie a větší části severní Afriky a Středozemí včetně jižního Španělka, jižní Itálie. Zasáhne to Francii, Řecko, Bulharsko, Rumunsko a pás přes východní Ukrajinu až k Baltu.

Sucho hrozí zhruba polovině světa

Martina: Většina lidí si teď asi oddychla, že - kromě mediteránní Evropy - je nebezpečí daleko. Nás ale ovlivní i sucho daleko od hranic, je to tak?

Petr Havel: Nás už se sucho týká v současné době. Padla tady jižní Morava, je tu Žatecko, Lounsko, to jsou oblasti, kde už je teď hmatatelný nedostatek vody. Sucho má své migrační riziko a sociální rozměr.

Klíčový je i zemědělský rozměr. Na řadě míst nemůžeme pěstovat plodiny, které by se tam hodily, to znamená, že ta situace s půdou se zhoršuje. Pokud na pozemku nestřídáte plodiny, tak se půda ještě více degraduje. My máme navíc problém, že se půda ztrácí.

Mluvili jsme o tom, že se u indiánů stavěla velká sídla. My je ale stavíme také a větší. To znamená, že pokrýváme zemi nepropustnými vrstvami povrchů. Dokonce k tomu aktuálně přijímáme zákony, které tu situaci zhoršují, protože se tady operuje jakýmsi veřejným zájmem na postavení továrny a následného zaměstnávání tamních obyvatel.

Což je možná veřejný zájem, ale řekl bych, že dočasný, protože ta továrna tam nemusí stát věčně. Ale půda je na věčnost zdegradována. My si musíme říct, co je tedy větší veřejný zájem a já si myslím, že to je to, aby krajina dokázala zadržovat vodu.

Martina: A jakým způsobem nás to ovlivňuje nepřímo?

Václav Cílek: Například extrémně horké počasí roku 2010, kdy hořela na mnoha místech tajga, hořela rašelina, v Moskvě byl čpavý dým a v Rusku samotném poklesla produkce obilí až o 30 %. Na Ukrajině pak o 20 %, v Kanadě o 14%. V jedné části Číny se také urodilo míň obilí.

Neúroda obilí  v roce 2010

Toto částečné sucho postihlo 300 milionů Číňanů a bylo proto potřeba dovést víc obilí. Čínská vláda je poměrně dost flexibilní a má dost peněz. Začala proto nakupovat obilí na světových trzích a jeho cena se zdvojnásobila. A začaly problémy v chudých státech, kde většinu peněz dávají za jídlo.

My ohrožení zatím vnímáme abstraktně. Ale třeba u jednoho kmene indiánů, tam když chtějí, aby přišel déšť, tak vezmou chřestýše, uchopí ho do úst a tančí. Nesmí ho zakousnout a nesmí být ani zakousnutí. Oni s tím nebezpečím přímo a konkrétně pracují. A to i pro nás dosti nezvyklým způsobem.

Petr Havel: Tím, že jsme tak konzumně spotřební společnost, tak vůbec nevnímáme nebezpečí sucha. Vůbec si neuvědomujeme, jakým způsobem nehospodárně nakládáme s vodou. Jedno spláchnutí záchodu je celodenní zásoba pitné vody pro člověka v oblastech, které na tom ještě nejsou nejhůř.

Další díl o hrozícím nebezpečí sucha zde: Václav Cílek: Neopravujeme infrastrukturu vodovodních sítí, proto nám z potrubí uniká mnohdy až 50% vody

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.

autoři: Martina Kociánová , lah
Spustit audio