„Operní režie, to chce celého muže. A někdy i dva,“ říká režisérka Magdalena Švecová

Prodaná nevěsta je právem považovaná za národní poklad. Její režie není žádná legrace. „To chce celého muže. Někdy i dva,“ poznamenává s humorem Magdalena Švecová.

„Ale člověk na to není nikdy sám. Předchází tomu týmová práce. Ale to národní zlato, ta zodpovědnost! V určité fázi jsme se od toho museli odstřihnout. Už bychom si zkomplikovali tu práci i tu radost,“ vzpomíná.

Džíny vs. vlečka

Avantgardní pojetí klasických oper se u diváků a kritiky málokdy setkává s nadšením. „Moderna a klasika. Co to je?“ ptá se Magdalena Švecová s tím, že to není jen v tom, že zpěvák má džíny místo klasicistního kostýmu.

„Nejsem odpůrcem moderních konceptů, pokud jsou dobře vymyšlené a pokud rezonují s hudbou. Když jsem v roli diváka, potřebuji vidět, že to není samoúčelné, že to má význam a koncept. Že ať už je to moderní nebo klasické, je to živé. To je pro mě moc důležité.“

Nevyrovnanost operního herectví

Operní herectví je specifický obor. Zpěvák musí dobře zpívat, hrát, vypadat a ještě se na jevišti pohybovat podle pokynů režiséra. „Není to snadné,“ přiznává režisérka.

Divadlo J. K. Tyla, Prodaná nevěsta: Tomáš Kořínek (Vašek), Ivana Veberová (Mařenka)|foto: Pavel Křivánek DJKT Plzeň

„Ale co mě trápí, jsou nevyrovnané výkony. Je tam třeba ten typ hlasu, ale vůbec ne typ té postavy. Přiznám se, že občas trpím.“ Jak říká, na naší opeře je ještě potřeba hodně zapracovat.

Letní kavárna intelektuálů

Od mládí ji obklopovala hudba: jejími rodiči byli skladatel Jaroslav Krček a hobojistka Gabriela Krčková. „Když chceš, tak cvič, říkali nám s bratrem. Dávali nám svobodu. Nevyvíjeli na nás tlak.“ Jako malá ale třeba nesnášela opery. „Potřebovala jsem dozrát.“ Začala na ně chodit až ve Vídni.

Jenže tam se paradoxně dostala na hudební školu jako houslistka. Houslím se chtěla věnovat naplno, ale opera zvítězila. V jejím směřování k divadlu hrály velkou roli ještě letní návštěvy na chalupě, kam za nimi dojížděli Vladimír Komárek, Gustav Mahler, Radovan Lukavský nebo Alfred Strejček. „Divadlo byla zákonitost.“

Hoří!

Řadu let byla houslistkou v souboru Musica Bohemica a jako mladá dokonce krátkou chvíli hru na housle učila. Ale naivní sny byly brzy smeteny realitou. „Poznala jsem, že to není práce pro mě.“

I když se chvíli zkoušela věnovat hudbě i divadlu současně, s nástrojem se rozloučila. Něco tam ale pořád zůstává. „Říkám si: kdyby hořelo, vezmu děti a housle.“

Magdalena Švecová|foto: Adam Kebrt

Kdy byla naposledy v opeře? Je objektivním divákem? Jak pokročila se svým snem mít vlastní divadlo? Jak se jí pracuje v rozhlase? Více uslyšíte v Archivu pořadů.