Odmítl Sinatrovu nabídku i pětiletý kontrakt v zahraničí. „Spolupracoval jsem s Havlem,“ vysvětluje Antonín Gondolán

Antonín Gondolán se už ve 14 letech ocitl před nejrespektovanějším orchestrem Gustava Broma. „Stál jsem tam jako zázračné dítě s bílým kontrabasem. Hřebínek mi spadl ve studiu. Těžil jsem z toho, že jsem písničku slyšel, naučil jsem se ji zpaměti a zahrál ji. Ve studiu se ale hrálo z not,“ vzpomíná zpěvák.

„To byl jeden z důvodů, proč mě Brom přihlásil na konzervatoř. Bydlel jsem u něj doma. Měl jsem ho velice rád, a skutečně se o mě staral.“ Později hrál v Semaforu, žil ale i v Německu, v Austrálii. S Karlem Gottem hrál v Las Vegas. Nabídku dostal i od Franka Sinatry. Měl jít studovat na univerzitu v Berkeley.

Všechno je trochu jinak

Se svojí sestrou měl možnost celosvětového pětiletého turné po velkých kasinech. Odmítl. „V té době začala revoluce, já spolupracoval s Havlem, a nabyl jsem dojmu, že tu budou lepší možnosti. Chtěl jsem si založit hudební klub. Všechno je trochu jinak, ale musí se to brát tak, jak to je.“

V Česku se Antonínu Gondolánovi hraje líp s lidmi, které zná. „Když přijedete do jazz klubu v zahraničí, a nikoho neznáte, pak je na vás, jak vás přijmou hudebníci a publikum. Když zahrajete dobře, tak je nezajímá, kdo jste.“ Hudbě se věnuje i jeden ze čtyř Gondolánových synů Filip.

Antonín Gondolán a Martina Kociánová|foto: Adam Kebrt

Já chtěl hrát a oni se chtěli ženit

Sám pochází ze 13 sourozenců. Čtyři z nich byli i členy kapely Bratři Gondolánovi. Vycházeli z romské melodiky a populární byli hlavně venku. Drželi se v hitparádách, hráli ve slavné Olympii.

„Jezdili jsme po světě. Já chtěl hrát a oni se chtěli ženit. V každém státě. Nakonec jeden zůstal v Austrálii, druhý ve Švýcarsku a třetí v Německu,“ popisuje. „Dnes žijí v místech, kde vnímají různou hudbu a každému se líbí něco jiného.“

Jak se mu hrálo s kapelou Raye Charlese? A jaké bylo hrát před zkušební komisí? Více uslyšíte v archivu.