Obecní blázni nevymizeli! Počet duševně nemocných v Česku stále roste. A potřebují vaši toleranci

Dřív měla každá druhá obec svého obecního „blázna“. Zmínky o nich najdete v nejednom historickém románu, nejednom filmu. Bylo nemocných tedy víc?

„Nevím, jestli jich bylo víc, ale lidé na ně byli zvyklí. Institucionalizace duševních poruch totiž přišla až v 50. letech minulého století. Asi tady ale byla větší tolerance většinové společnosti,“ odhaduje psychiatr Zdeněk Bašný.

Strach z nesrozumitelného

Podle něj jsou duševní poruchy pro okolí nesrozumitelné. Vyvolávají obavy nebo i pocit vlastního ohrožení. Ve vztahu k blízkým osobám navíc lidé prožívají bezradnost.

Většinová společnost (zdánlivě) zdravých se tak dnes lidí s duševní poruchou bojí. Můžou za to ojedinělé, ale hodně medializované případy. Třeba útok schizofreničky na studenty ve Žďáru nebo dosud policií vyšetřovaný útok střelce v Uherském Brodu.

Čtěte také

Můžete to prožívat sami

Mezi duševní poruchy totiž patří jakákoli patologická změna chování. Například změny nálad, poruchy myšlení a vnímání s narušením vztahu k realitě a celá řada dalších psychopatologických projevů. „Můžete je prožívat sami, někdo v rodině, v práci, zkrátka všude,“ říká psychiatr.

Nejčastější tak nejsou schizofrenní útočníci, ale lidi s depresemi a různými úzkostnými stavy. „Tito lidé ale potřebují vaši pomoc. Jen vy často nevíte, jak na to.“

Zdeněk Bašný, psychiatrV posledních 50 letech přibývá počet duševně nemocných. Nejčastěji lékaři řeší úzkostné stavy, organické duševní poruchy a nemoci spojené s užíváním drog.

Co dělat? Jak pomoci?

Upozornění na nemoc by se nemělo odkládat. I když k tomu například v rodině musíte připočíst strach z toho, že na vás nemocný zanevře. Nemoc se totiž nečinností jen vystupňuje a nakonec je její projev výrazně dramatičtější, než kdybyste to řešili hned.

Hrozí sebevraždou?

Pokud někdo z rodiny veřejně hovoří o sebevraždě, zakládá to důvod i pro nedobrovolnou hospitalizaci na psychiatrii. „Pokud se vám to stane, na nic nečekejte a zavolejte třeba na linku Centra krizové intervence nebo na linku záchranářů.“

Může lékař porušit mlčenlivost?

A co dělat v případě, že máte blízkého člověka, který se už léčí, vy ale víte, že potřebuje trochu jinou odbornou pomoc? Přitom s ošetřujícím lékařem mluvit, kvůli nesouhlasu nemocného, mluvit nemůžete?

Zdeněk Bašný, psychiatr3 % lidí kolem 65 let trpí Alzheimerovou chorobou, tedy chorobnou demencí. Každých pět let se počet nemocných zdvojnásobuje. Jen v Česku Alzheimerem trpí 70 000 lidí.

Zdeněk Bašný má řešení: svá pozorování sepište a pošlete jeho praktickému lékaři. „Ten už s tím bude umět pracovat. Jinak totiž nesmí porušit mlčenlivost,“ upřesňuje psychiatr.

Ostatní záznamy poraden najdete v iRadiu v Dopoledni s Dvojkou.