Obama oslavil Den díkuvzdání krocaní amnestií
Dostat pozvánku do Bílého domu není jen tak. Mně se té cti však už několikrát dostalo, a tak když jsem byl před několika dny svědkem tradičního udílení milosti dvěma krocanům prezidentem Barackem Obamou, nenechal jsem se slavnostní náladou svátků Dne díkůvzdání oslnit. Přimělo mě to spíš k pátrání po pravdivosti některých amerických symbolů.
Američané si hodně zakládají na tom, že už v 18. století svrhli pouta monarchie. Když však přichází americký prezident, máte skoro pocit, jako by to byl spíš monarcha. Nesmírně důležitou roli v životě občanů Spojených států totiž hrají symboly.
„Složil jsem přísahu jako hlava nejmocnějšího národa na zeměkouli. Dnes naplňuji jeden ze svých nejdůležitějších úkolů a omilostňuji dva krocany,“ říká Barack Obama s jemným přídechem sebeironie, která se od amerického prezidenta v takovou chvíli čeká.
Omilostnění krocana je symbolem velkorysosti. Sám krocan přitom symbolizuje pouto dnešní konzumní společnosti s mytickou minulostí – Otci poutníky. V roce 1621 tito první osadníci za pomoci indiánů z kmene Wampanoag oslavovali v kolonii Plymouth v Massachusetts úspěšnou sklizeň a lov. Mohutný krocan domácí, který v té době žil jen v Severní Americe, tenkrát slavnostnímu stolu vévodil jako symbol hojnosti. Nebo že by to bylo úplně jinak?
„Divocí krocani se dali lovit jen velmi těžko,“ říká Rayna Greenová, kurátorka Národního muzea amerických dějin ve Washingtonu. Jako historička se zabývá speciálně jídelníčkem v různých fázích amerických dějin. Podle jejího odborného názoru společnému jídelníčku osadníků a indiánů na první díkuvzdání v 17. století dominovala nejspíš zvěřina a ryby. Jinými slovy – sám krocan je symbol založený na nepravdivém mýtu. Tím to ovšem nekončí.
Prezident Obama stejně jako jeho předchůdci v tento den připomíná, že díkuvzdání prohlásil za federální – tedy celoamerický – svátek prezident Lincoln v době občanské války. Díkuvzdání se tak v té těžké době stalo symbolem americké sounáležitosti a usmíření.
Historička Rayna Greenová však nemilosrdně boří i tenhle mýtus: „Díkuvzdání se nejdřív neuchytilo. Na příkaz Abrahama Lincolna sice bylo federálním svátkem, ale prosté Američany za srdce nijak nebralo. Jako opravdu celonárodní svátek se ujalo až relativně nedávno – v 1. polovině 20. století.
Úřadům posloužilo díkuvzdání jako příhodný nástroj pro sjednocení národa fragmentovaného v té době na početné imigrantské podskupiny. „Musely okolo Dne díkuvzdání vytvořit celou mytologii. Zahrnuly ji do školních učebnic, vytvořily veřejné ceremonie,“ vysvětluje historička Rayna Greenová.
Jejich snaze pomohla skutečnost, že za své vzali díkuvzdání také podnikatelé a především obchodníci. Hlavní svátek je vždy ve čtvrtek a hned v pátek oficiálně startuje předvánoční prodej. Většina Američanů má volno, a jak lépe ho strávit než pořádným nákupem v nejbližším obchodním středisku. „Shop till you drop“ – česky „nakupuj, dokud nepadneš“, říkají Američané.
Prezident Obama ovšem o nákupech nemluví. „V Americe se ve zlých časech dáme dohromady, nevzdáváme se, nestěžujeme si, neobracíme se k sobě zády a díkuvzdání je toho příkladem,“ říká přesvědčivě a publikum v Růžové zahradě významně pokyvuje hlavami.
Snad se mi to jen zdálo, ale mám dojem, že jsem zahlédl i nějakou tu slzu. Možná ji dotyčné přivodil symbol založený na falešném mýtu. To však koneckonců není podstatné. Jak dobře vědí historici, pro úspěšného politika není až tak důležitá pravda, jako spíš to, co lidé za pravdu považují.
Přestože jsou oslavy Dne díkuvzdání založené na historicky nedoložených událostech a jejich současná komercionalizace je značná, je intenzita, s jakou je Američané prožívají, podle Víta Pohanky pochopitelná. „Ani předvánoční návaly v obchodech přece nemusejí znamenat, že nejsme rádi, že jsou Vánoce,“ říká k tomu zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů. Jak vypadají oslavy Dne díkuvzdání v Americe a jak tento svátek prožil Vít Pohanka se svou rodinou, se dozvíte při poslechu záznamu celého rozhovoru.
