O traumatech je třeba mluvit. Vyrovnat se s holokaustem ale nejde. Zrcadlo psychoterapeutky Věry Roubalové Kostlánové
Narodila se do židovské rodiny krutě poznamenané válkou. Její táta byl v komunistickém lágru. Ona nemohla studovat podle svých představ. Podepsání Charty 77 tak pro ni byla samozřejmost. Proč se Věra Roubalová Kostlánová stala psychoterapeutkou? Jak těžké je pro ni pracovat s rodinami, které zažily holokaust? A proč se věnuje práci s uprchlíky?
Zrcadlo poslouchejte každý čtvrtek od 18:05 na Dvojce. Všechny díly potom najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
Související
-
Existuje něco jako zátěž národní minulosti? Odpovídá psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová
Jak ji ovlivnil osud jejích předků, obětí holokaustu? Proč je tak důležitý vztah prarodičů a vnoučat?
-
Věra Roubalová Kostlánová: Dnešní doba má někdy prvky autocenzury
Podle psychoterapeutky se autocenzura objevuje i v médiích. A důvody nejsou zas tak odlišné od těch za komunismu. Dodnes nám chybí hodnoty. „Protože bát se bylo normální.“
-
Věra Roubalová Kostlánová: Situace v roce 1977 byla podobná jako dnes. Opět tu je strach
Česko si připomíná 40 let od vyhlášení Charty 77. Skupina disidentů v něm vyzvala komunistický aparát, aby přestal porušovat lidská práva. V čem byla jeho jedinečnost?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
