O své chorobě s nikým nemluvil. Ani se Šimkem. Příběhy slavných: Jiří Grossmann

Byl vlastně jedináček. Narodil se 12 let po sestře, která zemřela. Už na gymnáziu řídil školní orchestr, dělal konferenciéra, všechny bavil. Asi geny po dědečkovi Faltýsovi, zakladateli herecké kočovné společnosti. Rodiče z něj chtěli mít stavaře, on ale už v 17 napsal první divadelní texty.

Š+G

Po maturitě (1960) už byl členem amatérského divadla Mlok, pak plzeňské Alfy. S kapelou Dixie Party zpíval a hrál na basu. Tak se potkal i s Miloslavem Šimkem. Jiří Suchý je pro Semfaor objevil už jako dvojici, která vyprodávala sály. V Semaforu pak za čtyři roky ovládli celé divadlo.

Nikomu ani muk

Na lístky se stály fronty až na Václavák. Grossmann byl mimořádně skromný člověk, umělecké ambice měl ale obrovské. Jako zpěvák a textař Bobka Olmerové nebo Urbánková byl vážný, jako herec komik. A jeho sametový hlas lámal ženská srdce. Měl úžasný šarm. Zkrátka George, miláček žen.

Osud zašifrovaný v písních

Noblesní byl i ve snášení Hodgkinsonovy choroby (rakoviny mízních uzlin). Diagnostikovali mu ji už na vojně, ale on o ní nikdy nemluvil. Ani s rodiči, ani se Šimkem. Dokonce i jeho manželka Jana Kubelková se o chorobě dozvěděla až dlouho po rozvodu. A jeho poslední láska, zdravotní sestra Máša, závažnost odtušila jen z léků.

Poslední Návštěvní den

Žila s ním posledních 9 měsíců. Měli se brát, ale nemocho roku 1970 poslala do nemocnice. Pracoval pořád. O jeho vážném stavu věděla jen hrstka přátel. Poslední Návštěvní dny Š+G už diváci TV neviděli. Točili se v lednu 1971, Grossmann sotva stál na nohou. Pár dní na to v nemocnici zemřel.