O dokonalosti zvířecích smyslů (5): Chuť a čich

20. září 2000

Vývojově nejstarší jsou smysly chemické - chuť a čich. U bezobratlých, například u much, existují na ústním ústrojí, ale i na chodidlových ploškách mikroskopické štětinky, které kromě chuti zajišťují i čichovou funkci. Moucha pochodující po koláči či mase tím zároveň analyzuje vhodnost potravy.

Ryby chutnají smyslovými buňkami roztroušenými po celém těle, chuťové buňky mají i obojživelníci a plazi. Mnoho ptáků má jazyk pokrytý rohovitou ochranou, která je překážkou pro větší rozšíření chuťových buněk. U druhů, které se živí nektarem, jako jsou kolibříci, strdimilové a kystráčkové, jsou chuťové smyslové buňky na špičce jazyka. Svalnatý a měkký jazyk většiny savců má mnohem více chuťových buněk. Hrot jazyka rozlišuje hlavně sladkou chuť, slanou chuť vnímá celý přední okraj jazyka, kyselost vnímají buňky na zadních okrajích jazyka a na jeho kořeni jsou umístěny buňky pro vnímání hořké chuti.

Vývojově nejstarším smyslem živočichů je čich, je 30 000krát citlivější než chuť. Vynikající schopnost čichové orientace má například hmyz. Zejména sexuálně přitažlivé látky samic zvané atraktanty byly jedny z prvních chemických signálů, které byly objeveny a analyzovány.

Samice bource morušového vylučuje feromon bombykol, který samečkové zachycují čichovým orgánem na tykadlech. Čich samců je natolik dokonalý, že registruje i jednotlivé molekuly této látky. Feromon je tak účinný, že při příznivém větru na něj samci reagují na vzdálenost 4-5 km.

Samice mravenců podčeledi Myrmicinae produkují v jedové žláze látku, která na samce působí jako afrodiziakum. U švábů rodu Nauphoeta vylučují naopak samci ze žláz na zádech feromon lákající samice.

Feromony hmyzu mohou mít i funkci značkovací a mravenci si jimi označují cestičky ke sběru potravy. Striktní dodržování této cestičky se může stát pro ně i osudné. Když ji objeví některý nepřítel, jakým je specialista na lov mravenců, australská agama moloch, stačí se mu jen postavit k cestičce a může polykat za sebou až pět tisíc mravenců, které potřebuje k nasycení.

Pachová orientace hraje základní roli i u včel, protože signální látky dodržují soudržnost a dokonalou spolupráci až 50 000 jedinců v úlu. Navíc feromon vydávaný královnou z mandibul kousacího ústrojí signalizuje dělnicím přítomnost královny a zároveň sterilizuje jejich vaječníky a činí je neplodnými. Jestliže tento feromon v úlu zmizí, znamená to ztrátu královky a nejvyšší poplach v celé společnosti. Kromě toho královnin feromon je sexuálním lákadlem pro trubce při rojení. Poplachový feromon vydávají dělnice při povytahování žihadla a prudkým vířením křídel ho rozprašují do okolí. Vynikajícím čichovým orgánem jsou vybavené paryby, zejména žraloci, kde čichové laloky koncového mozku jsou oproti ostatním dílům mozku zdaleka největší. Také ryby se řídí čichem, například tlamovci, kteří mají dokonalou péči o mláďata, poznávají je čichem, a dokonce dovedou čichem rozlišit i mláďata různého stáří.

Dobrý čich mají i plazi, kterým se v jamce na patře dokonce vyvinul druhotný čichový Jacobsonův orgán. Ještěři i hadi při pohybu trvale vysunují jazyk a vzápětí zastrkávají jeho špičky do jamky, v které smyslové buňky jazykem zachycené vzorky pachu analyzují. Had může po uštknutí sledovat kořist pomocí jazyku, jako třeba pes čenichem.

Podobný orgán na patře má i řada savců, koně, turové a kočkovité šelmy zkoumají moč či pach říjné samice tím, že pootevřou tlamu, ohrnou horní pysk a nechají pach vnikaž až do Jacobsonova orgánu. Podobnou reakci vidíme u zvířat, která ve svém teritoriu objevila pachovou značku jiného jedince. Tomuto projevu se říká flémování a slouží kromě nosní čichové sliznice zřejmě ke konečné analýze určitého pachového signálu. Zbytky tohoto orgánu mají i primáti a s nimi i člověk.

Z obratlovců jsou to zejména savci, kteří dosáhli vrcholu ve vývoji čichového smyslu. Samozřejmě že zdaleka ne všichni savci mají stejně výkonný čichový orgán, jehož jemnost souvisí s plochou čichové sliznice a hlavně s počtem čichových buněk. Pach vstupuje se vzduchem do čichového ústrojí, kde podráždí čichové buňky.

K vlastnímu rozlišení pachu dochází až v mozku, kde čichová kůra koncového mozku určí druh pachu a na významu pachového signálu pro živočicha se podílejí další části mozku, zejména limbický systém, který aktivuje hypotalamus v mezimozku a pomocí něho se aktivují vnitřní orgány, ale i hormonální systém. U savců lze říct, že podobně jako čich i ostatní smyslové vjemy analyzuje mozek, takže cítíme, slyšíme a vidíme mozkem, nikoli jen smyslovými orgány.

I když primáti nemají zdaleka tak dokonalý čich jako třeba psovité šelmy, nelze ani čichové vjemy člověka považovat za nevýkonné nebo nevýznamné. Náš čich je velmi citlivý na nepříjemně vonící skatoly, obsažené ve fekáliích. Pouhý 1 mg skatolu umístěný v hale o obsahu 250 000 kubických metrů stačí pro nás k navození pocitu velmi nepříjemného zápachu. V tomto zředění na jednu naši smyslovou buňku působí 107 molekul pachu. U butylmerkaptanu páchnoucího po česneku a hnijícím mase stačí člověku osm molekul, aby tuto látku rozpoznal. Ženy v době ovulace mají vysoce jemný čich na vůni pižma.

Pes reaguje na mnohem vyšší zředění, pro vyvolání reakce na pachovou stopu stačí, aby v 1 kubickém milimetru byla obsažena jen jediná molekula látky. Například jen několik molekul mastné kyseliny, pronikající podrážkou boty, stačí, aby pes bez problému patřičnou osobu vypátral.

Kdybychom vhodili do plaveckého bazénu kostku cukru a voda by se nám zdála sladká, měla by naše chuť zhruba stejnou výkonnost jako čich mnohých savců. Potkan rozpoznává moč říjné samice v ředění 1:100 000.

autor: Zdeněk Veselovský
Spustit audio