O amatérské hokejové brankáře je v Torontu nouze. Kanaďan Keith přišel na to, jak na tom vydělat
Keith Hamilton dokázal spojit příjemné s užitečným a stal se amatérským hokejovým brankářem, který za poplatek nabízí své služby rekreačním týmům v Torontu. Tam totiž existuje extrémně velké množství mužstev, která hrají hokej pro zábavu, zato hráčů s výstrojí a schopnostmi gólmana je naopak nedostatek. A tak se v Kanadě dá hokejem solidně živit i bez profesionálního tréninku.
Až vám někdo bude tvrdit, že hokejem si na chleba vydělají jen ti nejlepší, co od malička zarputile trénují, nevěřte tomu. Může to být i přesně naopak a Keith Hamilton je toho živoucím důkazem.
Čtěte také
Sedíme spolu v malé sídlištní hale v Torontu, kam chodí často hrát, a sledujeme, jak se v sobotu dopoledne po ledě prohánějí nadšení malí kluci. Keith vzpomíná, že on v tomhle věku vůbec nevěděl, jaké to je, hrát hokej.
Jít si za svým
„Jako dítě jsem hodně žárlil na své kamarády. Všichni dělali nějaký organizovaný sport a já nikdy žádný. Měl jsem šťastné dětství, rodiče nám vymýšleli aktivity, jezdili jsme na výlety, ale hokej jsem nehrál. A když jsem s tím na střední škole začal, všichni už měli náskok,“ vypráví.
„Bral jsem bruslařské lekce, zdokonalil jsem se a po nějakém čase mě kolega z muzikantské branže přivedl na zápas svého týmu. Chodil jsem si pak s nimi zahrát a všiml jsem si, jak často si musejí oni nebo soupeř pronajímat brankáře. Když jsem viděl jejich úroveň, řekl jsem si, že horší bych určitě nebyl.“
Brankář k pronájmu
A tak se zrodil byznys plán. Jen v té oblasti Toronta, kde se Keith Hamilton pohybuje, stojí 150 kluzišť, kde se neustále hrají rekreační zápasy. Každým okamžikem je tedy potřeba 300 brankářů, kteří ale bývají občas nemocní, pracovně vytížení nebo vyzvedávají děti z kroužků. A právě to bývá chvíle pro Keitha a další hokejové podnikavce, kteří přes agenturu nabízejí své služby.
„Jako brankář potřebujete odlišnou výstroj, a když ten váš nemůže na zápas přijít, nejde ho prostě nahradit jiným hráčem. Musíte mít někoho s výbavou a gólmanskými zkušenostmi, jinak nemáte šanci vyhrát,“ vysvětluje Keith.
Tak trochu jiná brigáda
„Mám u agentury nějaké hodnocení a podle toho mi přidělují nabídky zápasů. Zvládám jich tak deset až patnáct týdně. Jde to výborně kombinovat s životem muzikanta. Hudba a hokej, tak posledních deset let vypadá můj život. Je to pěkné a docela zábava.“
Keith si takhle v přepočtu vydělá kolem 25 tisíc korun měsíčně, což v kombinaci s muzikou stačí na skromný, ale velmi svobodný život v Torontu. A když se Keithovi do hokejové práce nechce nebo jede koncertovat do jiného města, prostě oznámí, že není k dispozici.
Pozor na pusu
Při zápasech, kdy hraje za peníze, se ale stává jakýmsi vetřelcem a nemůže se uvolnit tak, jako kdyby byl přirozenou součástí party hokejistů, která si ho zrovna vypůjčila. „Každá skupina má svůj vlastní styl humoru, v každé převládá nějaké politické přesvědčení, takže si musím dávat pozor na jazyk,“ připouští.
Čtěte také
„Čas od času se stane, že se ocitnu v šatně týmu, kde zaznívají nepěkné věci o imigrantech nebo o ženském hokeji. Normálně bych se ohradil, ale v pozici pronajatého brankáře to neudělám. Vystupuju i za svou agenturu, a když se mi ten tým nelíbí, můžu ho příště odmítnout,“ dodává Keith.
A stejně jako nekritizuje, tak ani nechválí výkony svých spoluhráčů. „Od toho tam nejsem. Můj úkol je přijít a chytat, jak nejlíp umím,“ říká o svérázné kanadské profesi brankáře k pronájmu Keith Hamilton, chodící reklama na to, že nemusíte být zrovna na soupisce zdejších Javorových listů a hrát NHL, abyste si hokejem vydělali.
Související
-
V Baťově muzeu v Torontu je každá bota unikát
Co vypovídají boty o svých nositelích, jejich kultuře a životním stylu? Hodně. Tvrdí to aspoň kurátorka Baťova muzea obuvi v kanadském Torontu. Právě druhý domov To...
