Norsko chystá nové literární muzeum věnované Knutu Hamsunovi

Básník, spisovatel a dramatik Knut Hamsun proslul jako autor světoznámých románů Hlad, Mystérie či Matka země a v Norsku byl dlouho oslavován jako národní hrdina. Na konci 30tých a počátku 40tých let 20. století se ovšem tehdy už osmdesátiletý překvapivě zařadil mezi nadšené obdivovatele Adolfa Hitlera, ještě v roce 1945 jej nazval „bojovníkem za lidskost" a svého obdivu k vůdci prý nikdy nelitoval. Jeden z nejoblíbenějších a nejuznávanějších autorů Norska byl po válce obviněn z vlastizrady, za poškození jména země odsouzen k finančnímu odškodnění, které jej zruinovalo. Za války Norové Hamsunovy knihy demonstrativně pálili nebo je házeli přes plot jeho usedlosti Norholm. Po válce se jeho sebrané spisy daly koupit za babku nebo vyměnit za pár obnošených bot. Zbytek života strávil ve společenské izolaci. Je ironií osudu, že právě pro něj bylo nyní postaveno dokumentační centrum za dvacet milionů eur.Lze pouze spekulovat, zda by se objekt, který by podle odhadů mohlo ročně navštívit asi dvacet tisíc lidí, Hamsunovi líbil. Právě zde totiž strávil část dětství, na farmě svého bohatého strýce, který jej, jak autor popsal v jednom ze svých románů, mlátil a nechal hladovět.Nové centrum Knuta Hamsuna navrhl ateliér jednoho z nejlepších amerických architektů Stevena Holla, na ploše 2700 metrů čtverečních najdeme muzeum, knihovnu, kavárnu i přednáškový sál s nejmodernější projekční technikou, který je s hlavním objektem propojen spojovací chodbou osvětlenou přirozeným denním světlem.Stavbu se dřevěným obkladem, který připomíná typické středověké norské kostely, inspirovaly Hamsunovy studie komplikovanosti lidské mysli, jak řekl architekt Steven Holl, objekt chce vyjadřovat pochody lidské duše pomocí prostoru a světla a zároveň zachycovat spisovatelovu osobnost. Hamsunovu tvorbu ovlivnila dvě témata - nadšení pro přírodu jako kosmickou sílu a scéna lidstva a radikální individualita románových postav v rozporuplnosti jejich pocitů. Stejná témata našla architektonickou odezvu právě v muzeu. Pozornost přitahuje zejména malá střešní zahrada, ze které - podobně jako z těch tradičních „vyrůstají vlasy" neboli tráva, kterou zde nahrazuje bambus. Když utichne hovor, lze slyšet šplouchat peřeje nedaleké řeky. Hamsunovo centrum, to je prostě symbióza literatury, architektury a přírody.Nechce být ale jakýmsi poutním místem, nýbrž centrem kritického střetu s temnou kapitolou dějin, místem, které by přispělo k diskusi o národním traumatu. Protože Hamsun určitě nebyl jediný Nor, který kdy sympatizoval s nacizmem. Navíc sám pocítil vůdcův hněv, když si při audienci u Hitlera na Obersalzbergu v roce 1943 ostře stěžoval na říšského komisaře a šéfa norského Gestapa Josefa Terbovena a požadoval amnestii pro norské zajatce.Stavba uprostřed přírody je tak trochu cizím elementem, asi jako Hamsun v norské společnosti. Dodnes po něm například nebyla pojmenovaná ani ulice. Dokumentační centrum lze proto chápat také jako další příspěvek k rehabilitaci spisovatele, o kterou se zasazuje zejména severní Norsko, jež Hamsuna považuje za svého patriota. Ostatně polovina jeho 23 románů se odehrává právě v kraji Nordland. Možná právě zde, v tichu severské samoty nedaleko Polárního kruhu bude možné lépe pochopit jeho díla i osobnost.