Norská vyhlídka Trolltunga učarovala světu. Jak se vyhnout frontě na vyhlášenou fotku?
Před osmi lety o ní nikdo nevěděl, teď fotky z norské vyhlídky Trolltunga zaplavují internet. Zážitek z panenské přírody v okolí norského města Odda ovšem poněkud kazí davy turistů. V létě se na vyhlášenou fotku na skalním převisu 700 metrů nad údolím s jezerem Ringedalsvatnet čeká i desítky minut. Existuje ale i možnost, jak se davům vyhnout. Stačí vyrazit v dubnu, kdy ještě všude leží spousty sněhu.
U hučícího vodopádu na parkovišti vedle jezera Vetlavatnet se sešla skupina patnácti odvážlivců z celého světa. Všichni toužíme po jediném – dojít až na Trolltungu a stanout na slavném skalním převisu.
Čeká nás 28 kilometrů dlouhá cesta horským terénem a závějemi. Tenhle výkon za to ale stojí. Kromě nás, našich průvodců a několika odvážlivců, kteří se nahoru vydali na vlastní pěst, totiž dnes na celé trase nikdo jiný není.
Po kolena ve sněhu
Norsko bude mít nejspíš první mořskou zónu bez emisí, do fjordů pustí jen lodě na elektrický pohon
Norský parlament přijal rezoluci, která počítá s výrazným snížením emisí z trajektů a výletních lodí v tamních fjordech.
Prvních několik kilometrů překonáváme po klikaté asfaltce, která postupně přechází v zasněženou a zamrzlou cestu. Na krosně plné jídla a náhradního oblečení se nám houpají připnuté sněžnice.
„Naši průvodci tuhle cestu podnikají průměrně asi dvakrát až třikrát týdně. To je tak akorát. Dělá to asi 30 hodin pochodu,“ říká Justein, jeden z průvodců, a dodává, že je to pravděpodobně ta nejdelší turistická trasa v Norsku.
Spolu s Trondem s sebou táhnou i běžky. A vědí proč. Dvacet osm kilometrů pěšky nezní nijak děsivě. Už po pár stovkách metrů v hlubokém sněhu ale chápeme, že tohle nebude legrace. Je čas vytáhnout hole a nasadit sněžnice.
Trond vysvětluje, že s nimi sice většinou nezapadneme, i přesto ale musíme být obezřetní. Hlavně kolem kamenů jsou výdutě, do kterých zajede sněžnice jako nic a člověk si snadno zlomí nohu.
Na cestě ledovými pláněmi
Monotónní šlapání na zasněžených pláních kolem zamrzlých jezer nám Trond s Justeinem krátí historkami o tom, kdo zrovna tady sešel z cesty nebo spadl do jezera. Neopomenou zmínit ani to, kolikrát sem už pro někoho letěl vrtulník.
„Chceme lovit víc velryb,“ oznámil norský ministr rybolovu. I přes mezinárodní kritiku
Norsko zvyšuje roční kvótu pro lov velryb, oznámil tamní ministr rybolovu Per Sandberg. Země se tím snaží znovu nastartovat odvětví, které kvůli tvrdé mezinárodní kritice pomalu upadá.
„Pokud je viditelnost dobrá, dostane se sem helikoptéra asi za 45 minut. Ale pokud je mlha a špatné počasí, přiletí pomoc až za 5 nebo 6 hodin, protože musíme sestavit záchranný tým a dostat se nahoru na skútru nebo pěšky,“ popisují a já začínám chápat, proč jsme museli podepsat, že jsme dostatečně fit a pochodujeme na vlastní nebezpečí.
Své o tom ví i Henry, který sem přijel až ze Singapuru: „Chtěli jsme jít na Trolltungu už včera, ale neměli jsme správné vybavení – jen pevné boty a nic víc. A pak jsme začali zapadat po pás do sněhu u zamrzlého jezera. Bylo to opravdu nepříjemné. Byli jsme celí mokří. Dneska to ale určitě zvládnu až nahoru.“
Fotka, na kterou nezapomenete
Po několika hodinách chůze a přestávkách na svačinu jsme konečně v cíli. Přestalo sněžit, mlha se rozestoupila a Trolí jazyk, který do poslední chvíle nebyl vidět, se objevil před námi. Výhled ze 700metrové výšky do údolí s jezerem Ringedalsvatnet je nepopsatelný.
Přijeďte si vyčistit hlavu, zvou na svou loď novodobí norští Vikingové
Jaro poznáte v Norsku podle toho, že nadšení potomci Vikingů začnou vytahovat své čluny a připravovat je na novou sezónu. Tradiční malá plavidla víc než tisíc let staré konstrukce se v Norsku stále používají a existují i kluby, které se snaží vikingskou tradici rozvíjet.
Uchvácená je i členka naší výpravy, Američanka Sarah Johnesová: „Nic takového jsem v životě neviděla. Je to určitě ta nejdelší a největší túra, jakou jsem v životě šla. Ale stoprocentně to za to stojí. Je to tu dokonce ještě krásnější než na obrázcích. Je to úžasné, nemůžu tomu uvěřit.“
Povinností pro všechny je samozřejmě fotka. Průvodce Trond vtipkuje, že tady na Trolltunze už viděl spoustu nahých chlapů, ale nikdy nahou ženu. Naráží tím na to, že mnoha lidem nestačí jen zapózovat v čepici, ale už dlouho dopředu vymýšlejí, jakou kreaci na Trolím jazyku předvedou.
I tady je ale třeba dbát na bezpečnost. V roce 2015 jedna Australanka spadla dolů a zabila se.
Několikahodinovou cestu zpět jsme si značně zkrátili klouzáním po zasněžených svazích. Mokrý zadek šel tentokrát stranou. Ne všichni si ale závěr cesty užili. Jeden Američan bez průvodce sešel z cesty a zlomil si nohu. Jen pár desítek minut před západem slunce ho zachraňoval vrtulník.
