Norman Reedus má k bítníkům blízko

V kavárně Grandhotelu Pupp si s ním povídal Jirka Hošek.

Normane, ve filmu The BeatNicks hrajete líného povaleče, který nikdy doopravdy nepracoval. Měl jste problémy s tím vžít se do této role?

Vůbec ne. Jen tak se poflakovat je mi největším potěšením. Takovým hlavním vtipem toho filmu je, že se hlavní hrdinové cítí být velkými moderními básníky těchto dní. Místo toho, aby si sehnali práci, tak jen chodí sem tam a hledají legraci. Natáčení tohoto filmu byla velká zábava. Skládali jsme básně, hráli na bubny a dělali podobné věci ve stylu hippie, a to po dobu celých dvou měsíců.

Váš nový film se jmenuje The BeatNicks, BeatNickové, je to taková hra se slovy, ale jaký máte Vy osobně vztah k americké beatnické generaci?

Je legrační, že se na to ptáte, protože předtím, než jsem točil BeatNicky, jsem pracoval na filmu s názvem Beat. Hrál jsem v něm Luciana Carra. Film je založen na skutečném příběhu Luciana Carra, který zavraždil Davida Kamerera a hodil jeho tělo do řeky Hudson. Strávil nějaký čas ve vězení a když z něj vyšel, tak spolu s Allanem Ginsbergem odjeli do Mexico City, aby dostali Johna Vollmera z vlivu Williama Burroughse, protože se Vollmer dostával do problémů kvůli vztahům s mladými chlapci a kvůli drogám. Takže mám vlastně k Beatníkům velmi blízko.

Co by si měli diváci z Vašeho filmu takříkajíc odnést, jaké myšlenky by je měly napadat poté co vyjdou z kina?

Jedná se o příběh v příběhu. Je to spíš o Nickově vztahu s dívkou, kterou hraje Elodie Bouchez. Nick vyznává jakýsi polohazardní, líný životní styl dokud nepotká dívku, díky níž zjišťuje, že není tak skvělý, jak si sám o sobě myslel. Přichází na to, že jsou důležitější věci než image. Takže je to spíš lovestory než cokoli jiného. Takže až divák tohoto filmu, který je třeba zamilován do nějaké dívky, vyjde z kina, tak by měl začít vyvíjet nějaké úsilí, než se koukat do zrcadla.

BeatNickové jsou velmi specifickým, ale přece jen americkým filmem, myslíte si, že si z něj něco odnesou také evropští diváci?

Elodie je Francouzka a styl, kterým režisér ten film natočil je velmi evropský. I když se děj filmu odehrává v Los Angeles a uvidíte v něm typické tamní kluby ve stylu coffee-house, tak je to velmi poetický snímek. Člověk zase nevidí tak často americký film, který vyznává poetický přístup spolu se smyslem pro humor. Takže ten film v sobě opravdu má evropský náboj.

Co vlastně bylo v té záhadné krabici, kolem níž se skoro celý film točí?

To je těžká otázka. Je to krabice, kouzelná krabice, která vydává zvuky, přesně ty, které po ní člověk chce. Kdybychom byli countryoví zpěváci, tak by krabice hrála country muziku. Dává Vám všechno, co hledáte. Člověk si ale musí dát pozor na to, co chce, protože to vzápětí dostane. Krabice Vám umožní kouzlit, dokud ji nebudete brát za samozřejmou věc. Ve filmu ji právě za samozřejmou začneme považovat a ona přestane pracovat.