Lukáš Jelínek

Za normálních okolností by vnitropolitickým tématem č. 1 byly první legislativní kroky Babišovy vlády. Místo toho nás zaměstnává osud ikony Motoristů sobě Filipa Turka. 

Rok se s rokem sešel a v české politice nezůstal kámen na kameni. Hlavní vinu jako obvykle nesou sněmovní volby, ale neméně silný otisk zanechalo střídání v Bílém domě.

Když se eufemisticky hovoří o optimalizaci daní, nezřídka se za ní skrývá snaha daňovou povinnost obejít. Podobně se to má se systemizací státní správy.

Spěch provázející uvedení nových ministrů do úřadů v sobě měl i jistou symboliku. Minulá premiérská čtyřletka Andreje Babiše byla vážně poznamenaná covidovou pandemií.

Prezident Petr Pavel včera jmenoval premiérem vítěze voleb Andreje Babiše. Stane se z Česka pod jeho vedením „nejlepší místo pro život na celé planetě,“ jak slíbil?

Mít 9 týdnů od voleb nového premiéra a brzy snad i novou vládu, to není špatný výsledek. Aktéři se tak pohybují v časovém rámci typickém i pro zrod předchozích kabinetů.

Nalijme si čistého vína. Příznivci Andreje Babiše se jeho střetu zájmů neobávají. Naopak odpůrci mu sotva kdy uvěří byť jen nos mezi očima. 

Člověk nemusí být zrovna rozpočtovým expertem, aby poznal, že Fialova vláda zanechala té Babišově ve Strakově akademii kukaččí vejce. Má podobu návrhu státního rozpočtu.

Pískot, který včera politici rodící se koalice slyšeli na pražské Národní třídě, nebyl jen plodem frustrace velké části společnosti z nedávných volebních výsledků. 

Nová Sněmovna je ustavena, stará vláda podala demisi. Za normálních okolností by se mohl Andrej Babiš (ANO) už zítra radovat z návratu do premiérské funkce.