Lukáš Jelínek

Nalijme si čistého vína. Příznivci Andreje Babiše se jeho střetu zájmů neobávají. Naopak odpůrci mu sotva kdy uvěří byť jen nos mezi očima. 

Člověk nemusí být zrovna rozpočtovým expertem, aby poznal, že Fialova vláda zanechala té Babišově ve Strakově akademii kukaččí vejce. Má podobu návrhu státního rozpočtu.

Pískot, který včera politici rodící se koalice slyšeli na pražské Národní třídě, nebyl jen plodem frustrace velké části společnosti z nedávných volebních výsledků. 

Nová Sněmovna je ustavena, stará vláda podala demisi. Za normálních okolností by se mohl Andrej Babiš (ANO) už zítra radovat z návratu do premiérské funkce.

Upozaděné symbolickými střety, pokračuje jednání mezi prezidentem a předsedou hnutí ANO o řešení střetu zájmů. Politolog komentuje také vlajky Sněmovny a politiku gest.

Lidovec Jan Bartošek se s pravděpodobností hraničící s jistotou předsedou Poslanecké sněmovny nestane. Na jeho kandidatuře lze navíc dokumentovat vážné chyby opozice.

Od časů, kdy jsme balancovali nad propastí neproduktivního národovectví, ba nacionalismu, jsme učinili notný krok vpřed. Dnes už v ní jsme.

Pro partnery „venku“ je podstatná kontinuita české zahraniční politiky. Chceme-li být bráni vážně, nesmíme se ztrapňovat nebo geopoliticky posouvat na Východ.

Nejde o to, že by Okamura nezvládl Sněmovnu řídit. Zkušený i inteligentní je dost, a když chce, chovat se umí. Stal se ale symbolem konfliktního pojetí politiky.

Nebe a dudy. Lépe asi rozdíl mezi minulým a budoucím vládnutím Andreje Babiše (ANO) popsat nejde.