Nikdo za mě nemusí nic dodělávat, říká o své práci se železem sochař Antonín Kašpar
Sochař, řezbář, kovář, restaurátor. Tím vším je Antonín Kašpar. A když se někdo podívá na jeho díla, často narazí na obrovské objekty, u kterých je jasné, že musely stát obrovské množství práce. Čím ho sochy fascinují?
„Pracuji hlavně se železem. A to z několika důvodů. Když děláte klasickou sochu, které je odlita do bronzu, tak ji sochař musí nejprve vymodelovat z hlíny, pak ji štukatér zaformuje do sádry, udělá se model, ten se odveze do slévárny, kde se udělá model z písku, zaformuje se a odlije se do bronzu. A odlitek se musí ještě vycizelovat a za dozoru sochaře ho patinér zapatinuje a teprve poté se to někam dostane. U kovu a oceli je ale pro mě zajímavé, že od začátku do konce pracuju na finálním materiálu,“ říká Kašpar.
V jeho případě je tedy ocel tvárná jen krátkou dobu po zahřátí a on nemusí nikomu svěřovat svou polovičatou práci, aby ji za něj dodělal. Přesto je velmi těžké pracovat zrovna se železem. Například jeden z jeho klavírů totiž váží 250 kilogramů. „Mohl bych pracovat v monumentálním měřítku, což je podvědomá zábrana, kterou musíte zvládnout, abyste mohl dělat velké sochy. Často mi ale na vesnici pomáhají i tamní hasiči nebo fotbalisté.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
