Nikdo není nenahraditelný, ví dnes operní pěvkyně Pecková

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03111694.jpeg

Dříve nosila rebelantského ježka, dnes má vlasy hladké. Slavičí zlato v hrdle má ale stále. Hvězdnými manýry netrpí. Žádná hvězda totiž na nebi nezáří sama.

„Všechno je radostné, nemám si na co stěžovat. Věřím, že vše je přesně tak, jak má být. Zkrátka, že se vše řídí podle vyššího principu,“ říká o svém životě i rodině pěvkyně Dagmar Pecková.

Dnes je starostlivou matkou dvou dětí, přiznává ale, že bývala rebelkou. „Moje maminka kvůli mně vůbec nespala. Písemné práce jsem na škole dělala rovnou po mejdanech. To radši dětem ani neříkám,“ říká s úsměvem.

Klikněte na video a podívejte se na duet operní pěvkyně s moderátorkou Dvojky.

„Když se zpětně podívám například na to, jak jsem jezdila z Prahy do Plzně stopem, musím uznat, že jsem ve svém životě měla velké štěstí,“ přiznává.

Česká operní zpěvačka je také známá svou upřímností. Ta ovšem občas může být i lehce na škodu. Především jako mladá zpěvačka se nebála jednat na rovinu i s velkými autoritami, třeba s dirigentem Zdeňkem Košlerem.

Čtěte také

Přitom to byl právě Košler, který Peckové pomohl v kariéře. A to i přesto že si nepadli zrovna do oka a nevzal ji do Národního divadla. „Když jsem zpívala soprán, tak mě obsadil do kontra-altové role, což je asi o dvě oktávy níž. Jemu se to nelíbilo, a tak řekl ne,“ odhaluje Pecková.

Příběh ale má šťastné pokračování. Pecková poté totiž prošla konkurzem na studium v Drážďanské opeře a tam mohla začít s čistým štítem. Po dvou letech se stala sólistkou Semperovy opery. „Pak jsem odešla do Berlína a za roli v opeře Così fan tutte jsem hned dostala cenu berlínských kritiků,“ vzpomíná na rok 1989.

Krátký návrat do Prahy
Operu Wolfganga Amadea Mozarta Così fan tutte si pak střihla i v Praze právě pod Zdeňkem Košlerem. „Dělala jsem tady operu tak, jak mě to naučili v Německu. Na to nebyl mistr zvyklý. Řekl mi pouze, ať mu na jevišti nedělám tatrmana,“ říká.

Operní pěvkyně Dagmar Pecková

„Po děkovačce na mě zavolal a ptal se, co jsem to tam vyváděla. Byla to naše společná práce, ale on měl pořád něco proti, tak jsem ho poslala někam,“ vzpomíná dnes s úsměvem Pecková na počátky své kariéry.

Díky tomu byla pěvkyně v podstatě zakázaná, dokud ji nevzal na milost šéfdirigent české filharmonie Bělohlávek. Uvědomila si tak, že každý je nahraditelný. „Dnes bych si to nemohla dovolit,“ ví pěvkyně.

Co má dál v plánu? Jaké pocity zažívá na jevišti? Jaký je rozdíl mezi operu v Německu v České republice? Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.