Nezničitelný Niki Lauda. Jezdící počítač

Jestli Niki něco podědil, byla to cílevědomost a vůle, s jakou šel za svým. Vzal si několik půjček a koupil si sedačku v týmu formule 1 March. Později přešel do stáje BRM, ale ani ten zdaleka nestačil jeho schopnostem.

Jako jeden z prvních si uvědomil, že formule 1 je o detailech, o setinách sekundy, o gramech. Říkalo se, že je příliš studený, příliš analytický. Nevadilo mu to. „Jsem naprogramován tak, abych vyhrával. A ne, abych byl oblíbený,“ tvrdil.

Málem zemřel. Přesto se vrátil

V týmu Ferrari mohl konečně ukázat, co v něm je. V roce 1975 se poprvé stal mistrem světa a o rok později se chystal triumf zopakovat. Během velké ceny Německa na okruhu Nürburgring dostal jeho vůz patrně kvůli prasklému zavěšení smyk a od svodidel se odrazil zpět na dráhu, kde do něj nabouraly další formule. Nikiho monopost vzplál a jezdec utrpěl těžké popáleniny obličeje a plic a málem zemřel. Přesto se po několika týdnech vrátil na dráhu.

Čtěte také

Paul Newman: Vítězství? Jan Vondráček a Oldřich Vlach v dokudramatu ze série Příběhy slavných

Mistrem světa se stal celkem třikrát a závodní okruhy opustil v roce 1985. Mezitím založil úspěšnou leteckou společnost Lauda Air. V roce 1991 se jedno jeho letadlo zřítilo do thajské džungle a na jeho palubě zahynulo 223 lidí. Lauda označil událost za nejtěžší moment svého života. Mnohem horší, než byla jeho nehoda ve formuli 1. Nakonec se ukázalo, že příčinou neštěstí byla konstrukční chyba letadla.

Zádušní mše ve vídeňské katedrále

Navzdory jizvám měl u žen úspěch. Poprvé se oženil v roce 1976 a po ošklivé havárii zplodil s manželkou Marlene dva syny. V roce 1981 se mu narodil další syn, kterého přivedla na svět jeho milenka. Podruhé se oženil krátce před šedesátkou a zanedlouho přivítal na světě dvojčata.

Čtěte také

Skuteční Rivalové? Luděk Munzar a Paul Newman!

Vypadal nezničitelně, ale někdejší nehoda mu komplikovala život. Musel podstoupit transplantaci ledviny a později také plic. Zemřel 20. května 2019 ve věku 70 let a stal se vůbec prvním sportovcem, za něhož byla sloužena zádušní mše ve vídeňské katedrále sv. Štěpána, nejslavnějším rakouském svatostánku.