Nevím, co bude, ale muziku nepřestanu dělat nikdy
Pozvání přijala zpěvačka Anna K. Narodila se ve Vrchlabí a doma pak byla ve Špindlerově Mlýně. Natočila sedm desek. Přelomová byla ta třetí v pořadí.
Album Nebe bylo poprvé s vlastní kapelou a Akademie populární hudby to ocenila. V roce 1999 se stala zpěvačkou roku a zároveň dostala Anděla právě za píseň Nebe.
Písnička Luciana z alba Relativní čas je o tvé babičce?
Ano, ta písnička je o mé babičce Lucianě, po které mám jméno.
Všichni ve vesnici si tvoji babičku pamatují jako nesmírně inteligentní dámu, která mluvila snad všemi světovými jazyky. Jak si ji pamatuješ ty?
Byla velmi přísná, ale byla senzační. Byla strašně vtipná, nesmírně inteligentní, což se snoubí. Byla tak strašně mladistvá. Celý svůj život vypadala minimálně o 15 let mladší, než byla. Byla duchem mladá, byla nesmírně sečtělá, byla to opravdu taková studnice. Bohužel jsem se od ní strašně málo naučila, protože jsem byla hrozný sígr. Ona mě vychovávala, když se naši rozváděli, tak jsem s ní byla jenom rok. Byla přísná, ale spravedlivá. Jednou o mě přerazila deštník, ale to bylo ze strachu, protože už byla tma, já jsem se přes celý Špindl dostávala až na Bedřichov, to byla minimálně půl hodina cesty. A já jsem se prostě s taškou na zádech někde zapomněla. Už byla tma, babička šílená strachy mi šla naproti. Vím, že měla deštník, protože poprchávalo. Pamatuji si, že mě tím deštníkem mydlila až domů, až ho přerazila.
Novináři ve všech tvých životopisech pořád opakují, že do povědomí veřejnosti ses zapsala, když ti bylo osm let, rolí pacholete ve hře Jiřího Suchého Kytice v Divadle Semafor. Bylo to opravdu tak důležité?
Skutečně jsem vystupovala od osmi let v Divadle Semafor. Udělala jsem tam konkurz do hry Kytice. Tam to prostě všechno začalo. Začala jsem dráhu zpívající herečky. Hrála jsem tam s krátkými pauzami asi tak 20 let. Kytice je pro mě velmi zásadní, ale celý pobyt v Semaforu byl krásný.
Psal se rok 1999 a ty ses stala zpěvačkou roku. Dalšího Anděla jsi dostala za píseň Nebe. Kdo je autorem textu a muziky?
U písně Nebe je autorem Tomáš Vartecký, můj partner. My se pořád přeme, ale já jsem vymyslela refrén. Tomáš tu není, tak nemůže oponovat. Byla to taková trochu alternativnější píseň. Já jsem přeci jen pop zpěvačka, takže mi tam ten refrén chyběl. Text mi napsal můj kamarád Filip Horáček.
Když se ohlédneš za dosavadní kariérou, co ti udělalo největší radost?
Mám velkou radost z vinylu, který jsem teď vydala. To je splněná radost, že mám vinylovou desku. Jinak velkou radost mi udělalo akustické turné a to, že jsem se rozhodla hrát akustické koncerty. Možná mě to nasměrovalo na budoucí cestu, kterou se jednou budu vydávat. Že se třeba trochu zklidním a nebudu v 70 letech někde poskakovat na rockových festivalech, protože nejsem Tina Turner. Třeba se ale zblázním a natočím příští rok nějakou hardcore desku. Je to možné. Udělalo mi opravdu velkou radost, že jsme vydali to album Anna K. : Poprvé akusticky. Natáčeli jsme si to jenom pro sebe na památku. Já jsem to vydala pro fanoušky a dostalo se to ke kamarádovi Richardovi Müllerovi. On si to šel dokonce koupit. Pak mi volal, že byl nadšený. A že je to nejlepší živák, který slyšel za poslední roky. Tak to je věc, která mi teď aktuálně dělá radost.
Co bude v roce 2016?
Pracuji na nových věcech, protože už to bude pět let od vydání mého posledního řadového alba Relativní čas. Mám tak strašně věrné fanoušky, že pro ně musím vytvořit něco nového. Je to čím dál těžší, protože jsem čím dál náročnější. Nemohu si dovolit zpívat nějaké blbosti. Musím zpívat jenom krásné věci a toho je pomálu. Hodně si to vybírám a hodně na tom pracuji. Nevím, co bude, ale rozhodně muziku nechci přestat dělat nikdy. Když vidíš lidi pod podiem, jak si zpívají tvoji píseň, tak to je ta největší satisfakce a ocenění.
Při posledních Záletech byla hostem Taťána Kuchařová. Chtěla by se tě zeptat na to, jestli budeš péct vánoční cukroví a jaké je tvoje nejoblíbenější.
Nebudu. Já jsem hubla, konečně jsme zhubla asi devět kilo. Už jsem byla buřt. Nebudu péct, protože to u nás vůbec nikdo nejí. Já cukroví zbožňuji a jsem ho schopná sníst za jeden den celou velkou krabici. Když se mě ptáš na moje nejoblíbenější cukroví, tak je to všechno dobré cukroví. Ono se ke mně ale určitě nějaké dostane, protože mám škodolibé kamarádky a maminky kamarádek, které vědí, že jsem velký žrout a milovník cukroví. Miluju i vánočky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
