Neuvěříte! Tohle je sklo. Čech své umění předvádí ve světě jako rocková hvězda
Sklo mu učarovalo už ve 13. Jako sklářský mistr se pak Martin Janecký vydal do světa. Pracoval ve Švédsku, jižní Africe, Holandsku. Nikdo jiný nedělá ze skla takové sochy jako on. Bez forem. Žhavou hmotu tvaruje ručně. Jeho sochu má i zpěvák Elton John.
Na jeho akce přichází až tisíc lidí. Martin Janecký totiž na sochy nepoužívá žádné formy. „Vyfouknu kuželku, udělám jí díru na hlavě. Asistent drží píšťalu a já sochu vytlačuji různými nástroji. Sklo držím v mokrých novinách a tvaruji ho.“ Sklo má při práci teplotu 800 až 900 stupňů Celsia.
Tvorba sochy trvá tři až devět hodin. Martin Janecký vytvořil také největší lidské hlavy na světě. „Ty portréty jsou veliké asi 50 cm. Ve foukaném skle takovou velikost asi nikdo neudělal.“ Není divu, že se svým uměním lítá po celém světě. A jeho asistenti létají s ním. Jednoho má v Americe.
V Čechách s ním spolupracuje Ondřej Novotný, který cestuje po Asii a Evropě. Sklo totiž získalo ve světě velkou popularitu. Každé větší město má muzeum, kde se předvádí třeba pro tisíc lidí.
Stane se, že se něco nepovede? „V 99 % se mi nestalo, že by mi to prsklo. Ale zrovna před 14 dny se mi to nepovedlo. Zasmál jsem se, hodil to kýblu a začal znovu.“ Jeho sochy jsou na prestižních výstavách nebo u slavných hvězd doma. Jednu si koupil i zpěvák Elton John.
Ve sklárnách ho už od 13 lákalo hlavně prostředí a lidi, kteří tam pracují. „Poslouchal jsem je víc než rodiče. Pil jsem tam kávu, pivo. Chytilo mě to a stala se z toho posedlost,“ vzpomíná. Měl trochu štěstí: jeho otec tu sklárnu postavil.
Ve 13 na pivo se skláři, v 19 do světa
„Mohl jsem si tam jako rozmazlený chlapeček všechno zkoušet. Od zametání až po pálení forem.“ Toužil ale vyrazit do světa. A povedlo se mu to v 19 letech. Šest let se pak učil u skláře Jiřího Harcuby v americkém Corningu. Právě tady je nejslavnější světové muzeum skla.
„Jiří říkal: Talent je předpoklad, důležitá je píle. Já jsem s ním v Corningu strávil každý rok 14 dní.“ Do Ameriky odešel žít v roce 2003. Začal úplně od začátku a snažil se dostat k lidem, u kterých chtěl studovat. Dnes žije první tři měsíce v roce na Aljašce a zkouší nové věci.
Na Aljašce má náhradní maminku
„V roce 2005 jsem potkal na Aljašce majitelku dílny Judy Warwick. Tragicky přišla o syna. Vracím se tam už 10 let a je to taková moje aljašská maminka.“ Dnes ale uvažuje o návratu do Čech.
„Po 15 letech, kdy jsem procestoval celý svět, bych se rád usadil. Byl šťastný v tom, co dělám, měl haldu dětí a tak. To bych před 15 lety v životě neřekl, ale s přibývajícími léty mě to začíná bavit.“ Jak se mu žije na Aljašce? Má problém rozloučit se se svými díly?
Související
-
Bořek Šípek se o svá díla nezajímá. „Všechno je tady na určitou dobu. Když něco zmizí, tak to zmizí“
Pořád háže věci do šuplíku. Třeba se někdy budou hodit. Ale když už se jednou hodí, tak je zahodí. Za hlavu. Bořek Šípek je nomád, který prý vynalezl fantazii.
-
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
