Netopýři trpí zákeřnou plísňovou nemocí

V Evropě dnes máme důkazy přesně o dvou mrtvých jedincích napadených stejným patogenem, i když jich zřejmě bude o trochu víc. Proč vede stejné onemocnění na různých stranách Atlantiku k dramaticky odlišným následkům?

Netopýr|foto: Stock Exchange, Adam Brokeš

Syndrom bílého nosu (white-nose syndrome, WNS) je infekční onemocnění známé u zimujících netopýrů
Objevil se v zimě 2006 ve státě New York při městě Albany, kde se dno jeskyň pokrylo mrtvolami drobných netopýrů. Ti, co ještě viseli na stěnách, měli kolem nozder výrazný bílý porost plísně. Katastrofa podle něj získala své jméno. Zásadním problémem pro netopýry je však související poškození létací blány. Plíseň vyplňuje vlasové kořínky a žlázy, prorůstá vrstvami kůže a tvoří v nich vředy vyplněné sporami. Pro netopýry v Severní Americe je WNS fatální.

Umírají často se zcela vyčerpanými zásobami tuku a rozsáhlými zraněními na křídlech
Během zimování spotřebuje netopýr tukové zásoby především při probouzení z hibernace. Teplota jeho těla je v zimě snížena až téměř na teplotu stěny jeskyně. Aby se probudil, metabolicky rozkládá tuk a vytváří teplo. Pak se začne třást a svalovou činností se zahřeje ještě víc. Letět může, až když dosáhne běžné teploty teplokrevných živočichů. Severoameričtí netopýři s WNS ale mnohdy udělají chybu a vyletí z jeskyně na mráz. Nejsou na pohyb v mrazu přizpůsobeni a tenkou létací blánu jim nechrání hustá srst ani vrstva tuku. Blána rychle omrzne, zkřehne a při intenzivním mávání křídly se roztrhá. Zranění, která netopýrovi způsobilo onemocnění, se dál výrazně zhoršují.

Otevřené rány se v zimě hojí velmi pomalu a vypařuje se z nich voda
Netopýr se potřebuje napít. K tomu by mu stačilo se vlastně jen olízat, protože na srsti se mu v jeskyních často vysrážejí kapičky vzdušné vlhkosti. K napití se ale zase potřebuje probudit ze zimního spánku. Navíc regenerace poškozených křídel je také náročná na energii. Nevíme přesně, co je pro netopýry přímo smrtelné. Zda samotná plísňová infekce, nebo vyhladovění a dehydratace. V Evropě ale WNS vypadá „jenom“ jako lehká kožní mykóza. Alespoň ve většině případů.

Bílé nosy u nás
První podrobnosti o fenoménu bílého nosu jsem se dověděl někdy na přelomu let 2007 a 2008 od Toma Kunze, profesora Bostonské university, jedné ze světových špiček v biologii netopýrů. Stejně jako v případě dalších sdělení v prvních letech historie bílých nosů šlo o velmi důvěrnou zprávu, tehdy provázenou dotazem, zda o čemsi podobném není z Evropy cosi známo. Tehdy jsem v celkem bezstarostném tónu odpověděl, že nikoliv. O případech urgentní mortality provázené nárůstem houbového mycelia v oblasti nozder mi opravdu nebylo nic známo a v souladu s prvními informacemi jsem byl celkem najisto přesvědčen, že jde o dočasnou záležitost, kde vlastní příčinou mortality bude nejspíše místně specifická intoxikace se sekundární plísňovou infekcí oslabených jedinců.

Další zprávy z konce zimy 2007/2008 byly však již opravdu velmi znepokojivé!
Na všech 38 zimovištích, v nichž byl WNS zaznamenán, zahynulo přes 90 % zimující populace, v deseti masových zimovištích šlo o desetitisíce kusů. To bylo skutečně alarmující hned z několika důvodů. Potvrdily se obavy, že nejde o banální lokální záležitost, ale o mimořádně nebezpečnou expanzně se šířící chorobu, která má na netopýří populace účinek skutečně devastační.

Netopýři jako výrazně dlouhověcí savci nejsou disponováni k větším výkyvům početnosti
Tím spíše, že jejich populační hustoty v oblastech mírného pásma se pohybují v řádu pouhých jednotlivých kusů na km čtvereční (již z tohoto důvodu zde netopýři opravdu vyžadují aktivní ochranářskou péči). Náhlé vymření 100 000 jedinců, soustředěných v několika masových zimovištích, způsobí populační kolaps provázený poklesem reprodukčního potenciálu populace na ploše desítek tisíc km2. V případě 5–6 milionů obětí (na tolik je dnes odhadován jejich dosavadní počet) jde již o podstatnou část území USA a v případě tří ze šesti výrazně ovlivněných druhů může jít již o ztráty na úrovni bezprostředního ohrožení existence druhu. Neméně znepokojivé byly ovšem i další souvislosti: netopýři jsou savci a jejich choroby mohou být přenosné a potenciálně velmi nebezpečné i pro člověka. Vlastní příčina masového hynutí v amerických jeskyních byla pak přes horečné epidemiologické a medicínské šetření, započaté již koncem roku 2007, v zásadě neznámá.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 11/2012.