Múzu básníků manžel týral. Osudové ženy: Anna Lauermannová Mikschová

Anna pocházela z pražské vlastenecké rodiny. Narodila se 15. prosince 1852 jako druhé dítě vyhledávaného lékaře a porodníka Mikuláše Mikscheho a jeho manželky Anny, dcery jilemnického starosty. K jejich blízkým přátelům patřila rodina Riegrových a Palackých. Díky tomu se Anna dostala do vybrané společnosti, která ji ovlivnila nejen v jejích zájmech.

Na rozdíl od své největší přítelkyně Márinky Riegrové, dcery Františka Ladislava Riegra, byla velmi živé a temperamentní dítě. „Učila se hrát na klavír a zpívat, dokonce veřejně vystupovala. Obě s Márinkou chodily na výtvarné hodiny k Amálii Mánesové. A také se později staly členkami Amerického klubu dam,“ popisuje publicistka Martina Bittnerová.

Přesto Anna na své dětství i dospívání s velkou radostí nevzpomínala. „Zdálo by se, že všechno bylo v nejlepším pořádku, ale Annina matka trpěla duševní nemocí, což ovlivnilo celý chod rodiny,“ vysvětluje spisovatelka.

Manželské trápení

Anna se provdala, aby se vymanila z matčina vlivu. Bylo jí 23 let a o svého nastávajícího Josefa Lauermanna příliš nestála. „Vnuk Josefa Jungmanna měl sice spoustu zájmů, ale u ničeho dlouho nevydržel, nic nedostudoval a neměl ani stálé zaměstnání. Byl však údajně díky své rodině dobře finančně zabezpečený,“ popisuje Bittnerová.

Manželství s ním se pro Annu stalo utrpením. Pravděpodobně už od dětství trpěl psychickou poruchou. Začal ji týrat, velice na ni žárlil a stal se nesnesitelným partnerem. Klid do manželského života na chvíli vneslo narození dcery Olgy v roce 1880. Pak ale Anna pochopila, že bude muset najít jiné východisko.

Anniny přátelé na stránkách knihy Deníky Anny Lauermannové Mikschové|foto:Jana Matznerová

Čajové konvičky

Velkou oporou jí v těchto časech byli právě Riegrovi. Trávila u nich hodně času a spolu s Márinkou, v manželství rovněž nešťastnou, pořádaly u Riegrů společenské večery, kde se diskutovalo o politice i literatuře. Anna pak společnost začala zvát i k sobě domů, do bytu na Jungmannově náměstí. Podle vzpomínek ji k tomu podnítil František Ladislav Rieger se slovy: „Máte sice zlou hubu, ale máte také, čemu říká Francouz, politesse du bon coeur. A máte také dosti prostranný byt, tak to snad půjde.“

Na svou dobu byla velmi moderní ženou. Z nešťastného manželství se dokázala osvobodit a tuto svoji zkušenost reflektovat i ve své tvorbě. Především ale vytvořila jedinečný salon, kde se scházeli literáti tří generací.
Martina Bittnerová

Kromě něj a jeho dcery Márinky se u Anny scházela vybraná společnost: historik Jaroslav Goll, básník Jaroslav Vrchlický se svou ženou Ludmilou nebo Josef Václav Sládek. Anna byla podle publicistky Martiny Bittnerové vlídná a otevřená hostitelka. Později se „čajové konvičky“, jak svému salonu sama říkala, odehrávaly také v její libocké vile, kde před ní žil a tvořil básník Julius Zeyer.

Společenské stigma

Společenské aktivity Annu sice dokázaly rozptýlit od myšlenek na nevydařené manželství, ale ty ji tížit nepřestaly. Proto se na podzim roku 1885 rozhodla odjet do zahraničí. Na doporučení lékaře pobývala v horách i na pobřeží především ve slunné Itálii. Původně se měla léčit z plicních neduhů, ale ukázalo se, že našla „lék“ i na svou situaci. V cizině nakonec strávila tři roky.

„Během její cesty došlo k rozvodu s Lauermannem a Anna se stala svým způsobem znovu svobodnou ženou. Společnost to ale vnímala velmi negativně a považovala ji za ženu, která rozvrátila manželství. Spousta lidí se na ni kvůli tomu dívala skrz prsty,“ potvrzuje Bittnerová.

Platonická láska

Možná právě proto hned po návratu neobnovila svůj salon, ale potřebnou útěchu hledala v psaní. Skutečnost, že se naposledy cítila šťastná na břehu řeky Tibery, dala vzniknout jejímu pseudonymu Felix Téver. Pod tímto jménem také na podzim roku 1888 vyšla její první povídka v časopise Květy. Annu to povzbudilo k další tvorbě. Pod vlivem vlastní zkušenosti a děl Julia Zeyera či Karoliny Světlé psala romány i divadelní hry. Byly to především romantické texty o mladých zraněných ženách z patricijského prostředí.

Maryna Fričová a Anna Lauermannová (Felix Téver)|foto:autor neznámý, ČTK

Anna obdivovala Julia Zeyera nejenom jako básníka a autora, ale i jako muže. Stal se jedním z jejích nejbližších. Jejich vztah ale zůstal čistě platonický. Podle Martiny Bittnerové byla jeho přítelkyní a zpovědnicí a měla pro něj naprosto zásadní význam. Poté, co Julius Zeyer v roce 1901 zemřel, se Anna také značně zasadila o vznik jeho pomníku v Chotkových sadech.

Bábuška

S muži i po smrti svého manžela udržovala jen přátelské kontakty. Její znovuobnovený salon začala navštěvovat nová generace literátů, mezi nimi zejména Jiří Karásek ze Lvovic. Dýchánky neutichly ani během první světové války, kdy vládl všeobecný nedostatek potravin. Anna jim měla vždy co nabídnout. V té době byla už čtyřnásobnou babičkou a „bábuškou“ ji nazývali i její hosté. Stále přitom zůstávala tak srdečná, vlídná, upřímná a vtipná jako desítky let předtím.

Felix Téver byl teď vážný literát osobitého talentu a seriosních aspirací, i když se mu zřídka podařilo literárně vyjádřit celé kouzlo své bohaté osobnosti lidské, jíž především platilo přátelství a obdiv všech, kdo se k ní přiblížili.
básník Hanuš Jelínek

Konec literárního salonu Anny Lauermannové Mikschové nadešel s její smrtí 16. června 1932. Do českých dějin se zapsal jako první literární a zároveň nejdéle trvající salon v Praze.