Neodeslaný dopis vraha Ondraše. Případ, kdy byl v pátrání poprvé využit i rozhlas

František Ondraš byl vyhlášeným zlodějem. Četníci ho dlouho nemohli polapit. Bez obav se celé roky pěšky pohyboval po velké části jižní Moravy. Kradl všechno, na co přišel. Nikdy ale nepoužíval násilí. Až v osudný den 7. března 1933 v dřevěné chatce na Hubertce u Velehradu…

Díky telefonnímu hlášení šli četníci téměř najisto. Pozdější ohledání místa činu mělo mnoho stran. Každému detailu byla věnována pozornost. Byl zajištěn i otisk prstu na svíčce v chatce. Svědčilo to o závažnosti činu a důležitosti, jakou tehdy četníci šetření přikládali.

Ohledání místa činu vraždy

„Dveře boudy otevřeny, před nimi mrtvola strážmistra Svobody na pravém boku. Vedle leží četnická karabina s nasazeným bodákem. Pojistka karabiny je otevřena a úderník spuštěn. V nábojní komoře je prázdná nábojnice a ve schránce zásobník se 4 ostrými náboji. Na těle patrné tři střely – pod bradou a na přední straně krku.“

„Uvnitř boudy objevena mrtvola vrchního strážmistra Sitka se čtyřmi střelnými ranami pod třetím levým žebrem. Mrtvola nebyla oloupena, neboť v zadní kapse bylo nalezeno 500 korun. Chybí však karabina, kterou patrně pachatel odcizil. Uvnitř chaty pod trámem je vyřezaný nápis: Majetek Františka Ondraše. V pravém zadním rohu pod střechou je vstřel projektilu o průměru 7 mm. Třepení třísek směřuje z boudy. Na prahu dveří lpí 13 kapek krve hvězdicovitého tvaru velikosti většího hrachu.“

Co se asi v domku stalo?

Později bylo kolem domku objeveno ještě poplašné zařízení z provázků. Co se asi stalo? Ondraš nejspíše věděl, že vrchní strážmistr Sitek do domku vstoupil, a 4 ranami z revolveru ho zastřelil. Když do domku chtěl vstoupit strážmist Svoboda s už odjištěnou zbraní, vyrazil mu Ondraš pušku do výšky tak, že kulka prošla střechou, a pak ho 3 ranami do krku a hlavy zastřelil.

Nejrozsáhlejší pátrání

Četníkům bylo jasné, že vrah nebude daleko. Okamžitá pátrací akce neměla v té době na Moravě obdobu. Zúčastnilo se jí několik stovek četníků. Osloveni byli i hajní a revírnici. Použiti byli i pátrací psi, vznikaly plánky pro pohyb jednotlivých složek.

Bylo vyhlášeno celostátní pátraní. V novinách po celém kraji vyšla fotografie pachatele. Za informace, které by četníky dovedly na jeho stopu, byla vypsána odměna 5 000 korun. Poprvé byl pro kriminalistické účely použit i rozhlas.

Kdo pomůže vrahovi?

Protože byly hlídány i pošty, nedařilo se vrahovi odeslat dopis, ve kterém žádal přítele Geršpitze o pomoc. Vydal se tedy za ním pěšky. Tři bratři Geršpitzerovi (Jan, Ladislav a František) byli taky známé firmy. Zloději a podvodníci. Dva z nich Ondrašovi slíbili, že ho odvedou do tajné skrýše v Kloboukách.

Jenže cestou si to rozmysleli a jeden z bratrů (snad ze strachu) Ondraše zastřelil. Když četníci tělo našli, objevili u mrtvého v kapse neodeslaný vlastnoručně psaný dopis pro Jana Geršpitzera. V něm se doznává k vraždě četníků. Zároveň ale ukazuje na člověka, který se vzápětí stal i jeho vrahem.

František a Jan Geršpitzerovi byli za svůj čin odsouzeni k trestu smrti. V březnu 1934 udělil prezident Tomáš Garrique Masaryk oběma bratrům milost.