Není kam spěchat
Jak rozumět poznámce prezidenta, že není kam spěchat, kterou utrousil na okraj rozhodnutí vyhlásit volby v nejzazším možném termínu, tedy na 28. a 29. května? Měl tím pouze na mysli, že termín voleb stejně neovlivní rozpuštění staré sněmovny, jejíž mandát končí 3. června? Anebo to můžeme brát i tak, že není kam spěchat, neboť vyprázdněná politika, o které poslední dobou hovoří, se beztak v dohledné době nemá jak naplnit?
U nadcházejících voleb skutečně hraje jejich termín zcela epizodní roli. Podstatnější je, zda na kandidátkách stran budou schopní a důvěryhodní lidé, zda strany nabídnou smysluplné programy, zda se volební kampaň povede důstojně a slušně, anebo agresivně a uboze.
U všech těchto otázek máme důvod k vážným pochybnostem. Kandidovat budou totiž vesměs stejní lidé, kteří se nyní těší rekordní nedůvěře občanů. To, co vydávají za volební programy, nejsou smlouvy s voliči, nýbrž snůška hesel sloganů a prázdných frází. A kampaň, kterou politikům naordinují experti na politické píár, bude co nejagresivnější - aby občan, otrávený politikou, vůbec zaregistroval, že si tady politici dělají volby.
Důvodů, proč není kam spěchat, je však víc. Průzkumy volebních preferencí naznačují, že opět reálně hrozí volební pat. Po něm předvedou politici tradiční neschopnost sestavit vládu. Pak nastoupí přeběhlíci, kteří zrádně či státotvorně dořeší za občany, kdo vlastně volby vyhrál. A vše skončí jako obvykle trapným zjištěním, že jsme správou věcí veřejných pověřili lidi, kteří na nás nemají čas, neboť jsou zcela zaujati sami sebou. Zkrátka a dobře, skutečně není kam spěchat.
