Německý pohled za kulisy světa médií

Titul knihy „Zúčtování" byl v tomto případě velmi mírným výrazem. Krátce poté se objevily na trhu další dvě knihy zkušených berlínských novinářů, kteří podali rovněž kritický resp. sebekritický popis branže. Dalším autorem literatury tohoto druhu se stal Tom Schimmeck, zkušený a uznávaný novinář, který přišel s analýzou médií, jejich mocí a propojením s politikou a byznysem. Pohled za kulisy světa médií z pera dlouholetého novináře, který psal mimo jiné pro Spiegel, taz či týdeník Woche, je kritickou analýzou současných poměrů. Jak už napovídá název knihy - „Nejlépe nic nového", inspirovaný titulem slavného Remarkova románu „Na západní frontě klid", se autor vydává na cestu napříč mediálním světem a líčí trendy současné žurnalistiky v Německu a srovnává je se situací ve světě. Poukazuje mimojiné na fenomén Haidera v Rakousku, který se zrodil díky tamním otřesným poměrům na mediální scéně.

Redakce mají čím dál méně peněz i kvalifikovaných lidí, na rozdíl od bujících PR agentur, manažerů a konzultantů. Tito dobře zaplacení profíci v soukromém sektoru, nikoli média, utvářejí názory a nálady veřejnosti, na zakázku pilují poselství s perfektním designem zacíleným na masy. Nezávislý novinář je pouze rušivým elementem, který šéf redakce někdy použije na docela jiné, než novinářské účely, například zdiskreditovat politika.

Tom Schimmeck ve své knize, kterou nyní představuje po Německu v rámci literárních čtení, popisuje mechanizmy a příčiny mizérie a netají se obavami o budoucnost kvalitní novinařiny. Z televize se stala cynická branže plná bezobsažných pseudoshow o ničem. Bulvární deník Bild je nejenom nejčtenějším, ale udává tón a témata pro všechny další deníky. Mnozí šéfové jiných listů se dokonce chlubí tím, že číst každé ráno Bild je pro ně povinnost. Tento stav samozřejmě nelze přičíst za vinu samotnému deníku, nýbrž těm médiím, která ztratila smysl pro pojmy, kategorie, pro podstatu své práce. Tzv. zábavná žurnalistika je prostě levnější. S regimentem starých a nových „prominentů" si média bez problémů vystačí a obsah mohou neustále recyklovat. Jedna věta rádoby celebrity postačí k její medializaci. To například africký stát Burkina Faso musí „dodat" stovky mrtvých, aby se dostal alespoň do krátkých zpráv.

Podle Schimmecka se v tištěných i audiovizuálních médiích roztočila spirála ohlupování publika, obsah se vytrácí, opravdová novinařina odumírá. Média sama označovaná za seriózní podlehla bulvarizaci, řada listů prožívá masový odchod novinářů. Na šéfovských patrech je především nedostatek charakterů. Odvaha novinářů mizí, redakce jsou pod stále větším tlakem různých zájmových, politických a hospodářských skupin, které je začínají kontrolovat, což může mít fatální důsledky pro demokratickou společnost.