Němci stále oslavují Vinnetoua a bojují proti jeho očerňování

V polovině třicátých let tam nacisté nedaleko vrcholu vybudovali divadlo pod širým nebem a pořádali v něm své sjezdy, které slavnostně zahájil Josef Goebbels. Od padesátých let je však toto místo duchovním domovem jedné z nejpodivnějších, ale nejoblíbenějších a letos i velice diskutovaných německých lidových tradic – kultu fiktivního apačského náčelníka Vinnetoua.

Čtěte také

Vinnetou ano, nebo ne? Co si o romantizujících fiktivních příbězích o indiánech myslí sami původní Američané?

Během uplynulých desetiletí na tomto horském svahu vyrostla imitace městečka na Divokém západě s vigvamy, totemovými sloupy a saloony. V den, kdy skanzen navštívil reportér Timesů, v něm přes 7,5 tisíce diváků zpívalo píseň Johna Denvera „Take Me Home, Country Roads“ a tleskalo do rytmu. Mnozí měli na hlavě indiánské čelenky s peřím a někteří třímali umělohmotnou napodobeninu pušky Remington.

Potom následovalo tříhodinové představení. Diváci napjatě sledují fraškovité výstupy, pyrotechnické přestřelky, sentimentální romantické příběhy a hrdiny i padouchy na koních. Amfiteátrem zní pískot i jásot a je tu i celá menažerie živých hus, koz a orlů.

Výtisků knih Karla Maye se prodalo nejméně 200 milionů, takže se spisovatel ocitá na stejné úrovni jako autor Letopisů Narnie.

Tento každoroční festival je věnován příběhům o Vinnetouovi, které napsal Karl May, neúspěšný saský učitel, jež se stal snad komerčně nejúspěšnějším spisovatelem v německých dějinách. Napsal tři desítky knih, podle nichž vzniklo nejméně šestnáct filmů a bezpočet televizních seriálů. Všechny pojednávají o přátelství morálně příkladného náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho německého pokrevního bratra Old Shatterhanda.

Olaf Scholz s indiánskou válečnou čelenkou

Dvojice bojuje za starou dobrou pruskou spravedlnost a pořádek v bipolárním světě divokých kmenů, špatně chráněných osadníků a zkorumpovaných podnikatelů, dokud Vinnetou neudělá nevyhnutelné – na smrtelném loži konvertuje ke křesťanství.

Tento příběh, který vyšel poprvé v roce 1875, se svým způsobem stal národním mýtem stejně jako vše, co se týká Richarda Wagnera. Jeho hlavním poselstvím je, že kdesi daleko, mimo utrpení a zkaženost současnosti, je svět, kde mohou vítězit ryzí německé hodnoty, hodnotí The Times.

Vinnetou se ocitl pod palbou. Před několika týdny byly z prodeje staženy dvě dětské knihy o tomto apačském náčelníkovi.

Výtisků knih Karla Maye se prodalo nejméně 200 milionů, takže se spisovatel ocitá na stejné úrovni jako autor Letopisů Narnie Clive Staples Lewis, ale daleko předstihuje prodej knih například od Terryho Pratchetta.

Teď se ale Vinnetou ocitl pod palbou. Před několika týdny byly z prodeje staženy dvě dětské knihy o tomto apačském náčelníkovi, které doprovázely nejnovější vinnetouovský film. Důvodem byly stížnosti na sociálních sítích, že obsahují rasové stereotypy, Indiáni jsou zidealizovaní a knihy i film parazitují na původních Mayových příbězích.

Celý spor Vinnetoua nijak nepoškodil a naopak se zdá, že mu zajistil místo v německé kultuře na další generaci.

Německá veřejnost se div nezhroutila. Nejpopulárnější deník Bild na titulní straně zveřejnil upravenou fotografii kancléře Olafa Scholze s indiánskou válečnou čelenkou ve stylu Sedícího býka a vyzval ho, aby svolal „naléhavý vinnetouovský summit“.

Noviny vyslaly reportéry do Spojených států, aby udělali rozhovor s překvapenými Indiány. Zástupce bavorského premiéra si nasadil paruku, čelenku z hadí kůže a repliky apačských ozdob a prohlásil se „bojovníkem za ty, co nemají hlas“.

Čtěte také

Daniel Raus: Vinnetou a zraněné city

Je snadné nad celou epizodou mávnout rukou jako nad hloupou sezónní hysterií. Míra podpory je však na pováženou. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že 68 procent Němců považuje stažení obou dětských knih z trhu za chybu a jen 13 procent respondentů s ním souhlasí.

Festival Karla Maye má za sebou svou nejúspěšnější sezónu – zúčastnilo se ho přes 400 tisíc návštěvníků. Celý spor Vinnetoua nijak nepoškodil a naopak se zdá, že mu zajistil místo v německé kultuře na další generaci, uzavírají londýnské Timesy.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií pro vás připravila Gita Zbavitelová.