Němá barikáda v Holešovicích – film vs. skutečnost

Z velitele obránců Trojského mostu, bývalého poručíka bratislavského 6. ženijního pluku, Jaromíra Hoška se stal ve Vávrově „uměleckém“ opusu komunista-zámečník Hošek. Dělnickou třídu pak v Němé barikádě zastupoval i fiktivní divoký uhlíř nebo dokonce španělský interbrigadista Franta Kroupa.

Španělští brigadisti

Bývalí „španěláci“ byli ale na barikádách raritou. Na 400 jich padlo ve Španělsku, stovky umučili nacisti a ostatní byli na jaře 1945 buď v koncentrácích anebo v zahraničních jednotkách.

Pro film příznačně pak žádný skutečný Kroupa v řadách mezinárodních brigád bojujících v letech 1936–1939 na straně španělských republikánů nefiguruje. Na opačném konci Prahy v pankráckém úseku ale četě povstalců velel pravý kapitán španělské republikánské armády komunista Jiří Cetl.

Neanonymní Holanďan

I sám Trojský most měl ale skutečné „mezinárodní“ hrdiny. Jako třeba bývalého válečného zajatce Christiaana Noorlandta. Než se přesunul do Holešovic, bojoval na Vysočanech. Několikrát se tu vyznamenal jako střelec z kulometu v obrněném voze a později i jako střelec z pancerfaustu.

Anonymní Holanďan se sice objevil i v původní Drdově povídce Němá barikáda, ale po roce 1948 byl vyměněn za polskou dívku, která utekla z transportu. Bojovník z kapitalistického Západu nebyl tak vhodný jako příslušnice „lidově demokratického“ Polska.

Ženy se zbraněmi

Bojovat s okupanty chtěli i kluci a ženy. V nejbližším okolí Trojského mostu bojovaly ženy tři. Růžena Kotrčová, 31letá průvodčí tramvaje, mstila smrt manžela popraveného nacisty. Její jméno se omylem objevilo u mostu na první pamětní desce se jmény padlých. Zranění přežila.

Míň štěstí měla Vlasta Procházková, která byla v bojích u mostu opravdu zastřelena. Marie Doubková zase na barikádách bojovala s manželem nadporučíkem Janem Doubkem. Sama zraněná prošla při hledání padlého manžela bojovými liniemi a oznámila holešovickému velitelství počet a rozmístění německých sil a techniky u mostu.

„Pušku jsme Vám nedali,“ píše o ní nadporučík Bedřich Černík ve své zprávě. „Dostala jste dva granáty a šla jste. Pušku jste později také měla, po padlém kamarádu, ale po něm jste pak převzala i jeho místo. Vrátila jste se nám se zraněnou rukou a bez manžela, který už nikdy nepřijde. S takovými, jako byl on, jako jste Vy, a jako bylo i mnoho jiných, s takovými lidmi jsme mohli čelit ohromné přesile, s takovými bojovníky jsme chránili a uchránili Trojský most...“

Jak to bylo ve skutečnosti s příjezdem tanků? Co všechno si Vávra přibarvil nebo přebarvil?