Největší nos světa

Nejvíce místa v tomto impozantním orgánu zaujímá zvláštní tukové těleso. A tento tuk, označovaný jako spermacet, se stal vorvaňům bezmála osudným. Spermacet byl cennou surovinou pro výrobu svíček, voňavek a dalších věcí a představoval jednu z nejcennějších částí úlovku velrybářských výprav. Slovo spermacet je dědictvím právě z těchto dob, protože velrybáři mylně považovali tukové těleso za obrovský rezervoár spermií. Proč má ale vorvaň tak veliký nos a k čemu v něm slouží tukové těleso?

Mezi přírodovědci se dlouho těšila oblibě teorie, podle které využívá vorvaň tukové těleso ke změně hustoty těla a pomáhá si tak při potápění. Vorvaň mizí pod hladinou na déle než hodinu a noří se do hloubek kolem tisíce metrů. Smrštěním tukového tělesa by zmenšil objem svého těla a snáze by klesal ke dnu. Naopak, před vynořením by objem tukového tělesa zvýšil a síla známá již Archimédovi by mu pak usnadnila výstup k hladině.

Řada biologů se ale kloní k názoru, že obří nos a jeho zvláštní tukové těleso souvisí s hlasovými projevy vorvaňů. Tyto velryby se ozývají opakovaným "cvakáním", které připomíná klepání na dřevo. V době, kdy přírodovědci ještě netušili, že se vorvani ozývají právě tímto zvukem, připisovali podmořské "ťukání" hypotetické "tesařské rybě".

V tukovém tělese dochází zřejmě k opakovanému odrazu zvuku vyluzovaného zvláštním orgánem umístěným ve špičce nosu, tedy k jakési ozvěně. Čím je tukové těleso větší, tím delší je prodleva mezi jednotlivými ozvěnami. Vorvaňům sice chybí ušní boltce a vnější zvukovod, ale jejich sluch je neobyčejně citlivý. Umějí rozlišit dva zvuky oddělené odmlkou čtvrt tisíciny sekundy. Není proto divu, že dokážou z prodlev v hlasu příslušníků svého druhu velmi přesně odhadnout, jak velký vorvaň k nim právě hovoří.

Samci si tak mohou na dálku poslat výstrahu a slabší sok má dost času vyklidit pole mohutnějšímu soupeři. Samice zase odhadnou podle hlasu velikost nápadníka. Mají hned několik důvodů vybrat si ze svých ctitelů toho největšího. Vorvaní samec nedemonstruje hlasem jen velikost svého těla. S mnohem větší spolehlivostí lze z hlasu usoudit na velikost tukového tělesa v jeho nose. Tukové těleso roste u vorvaňů po celý život. Zvětšuje se i tehdy, kdy už jiné části těla nerostou a jeho podíl na celkové hmotě těla se neustále zvyšuje. U starých samců proto zvětšené tukové těleso deformuje typický tupý tvar nosu a vytváří v horní části nosu velkou bouli.

Neustálé zvětšování tukového tělesa je energeticky náročné. Tuk patří k látkám s nejvyšší koncentrací energie. Vorvaň ale ukládá tuky do spermacetu jako do nedobytného sejfu. Už nikdy je nebude schopen využít pro pokrytí potřeb vlastního těla. Výmluvně to dosvědčují případy vorvaních mláďat, která přišla o matku a uhynula hladem. Navzdory naprostému vyčerpání všech rezerv těla zůstává v jejich nose netknuté tukové těleso nabité vysokoenergetickým spermacetem.

Vorvaní samci demonstrují mohutností tukového tělesa v nose svou životaschopnost. Je to stejné, jako kdyby vorvaní samec hlásal na všechny strany: "Podívejte se, kolik tuku jsem si dovolil dát stranou, a přesto se mám stále čile k světu."

Takové vychloubání je v přírodě běžné. Samci páva předvádějí samičkám dlouhá a pestrá pera, která jsou jim jinak jen na překážku. Demonstrují tak svou zdatnost, protože i s touto zátěží zvládají všechna úskalí života. Pro získání přízně samiček se u samců vyvíjejí ty nejbizardnější výstřelky v anatomii i chování. Vorvani a jejich nosy nejsou v tomto směru žádnou výjimkou.

Přesto zůstávají teorie biologů plné neurčitosti. Slova jako "zdá se" nebo "pravděpodobně" se vyskytují ve vědeckých pracích na téma vorvaního nosu nepříjemně často. Není to zdaleka jen důsledek zdrženlivosti vědců, kteří neradi vynášejí absolutní soudy. Jen to dokladá, jak málo toho stále ještě víme o tvorovi, jehož jsme málem vyhubili. Nechybělo mnoho a tajemství největšího nosu živočišné říše by zůstalo navždy nerozluštěno, protože tito zvířecí Cyranové by nenávratně zmizeli z povrchu naší planety.