„Nejkrásnější zážitek pro mě bylo zpívání s Tomášem Klusem,“ přiznává nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková

20. únor 2017

Host do domu

Jedním z jejích nedávných úspěchů je vystoupení na Pražském jaru. A před sebou má koncert pro Světlušku, kde doprovodí SOČR.

Čas před koncertem s názvem SOČR a hvězdy pro Světlušku teď Ráchel Skleničková netráví u klavíru. „Týden před koncertem už mi dělá dobře, když se maličko odpoutám. Protože pak nemám tak velkou trému. To už jsem si vyzkoušela.“ Mimo jiné už právě i na koncertech pro nadaci Světluška.

„Nejkrásnější zážitek pro mě byl rok 2011 s Tomášem Klusem.“ Jak říká, je ráda, že může Světlušce děkovat koncerty. „V mých začátcích mi přispěli na kompenzační pomůcky, jako tandemové kolo nebo braillský řádek.“

Novinka pro Ivana Klánského

Učit se klavírní skladby není pro Ráchel Skleničkovou žádná hračka. Musí se spoléhat na paměť a je to prý zdlouhavé. „Musím to převádět z hmatu do sluchu. Takže já mám jiné pořadí v učení. Můžu děkovat bohu, že mám takovou hudební paměť, že mi to tam skáče samo.“

Hodně jí pomáhají nahrávky. A taky učitelé. Třeba klavírní virtuóz Ivan Klánský. Podle Ráchel Skleničkové ale u ní oproti vidícím hudebníkům naráží na problém. „Hmatové problémy řeším pořád. Takže to, co dělá, mi musí pořád popisovat. To je pro něj novinka.“

Jazzy a popy

V hudbě se pohybuje odmalička, protože pochází z hudební rodiny. Kromě toho ji od dětství přitahovaly všechny zvuky. „Jsem zvukové dítě.“ A tak hraje na klavír a k tomu zpívá. Z operního zpěvu má dokonce maturitu. Ale ráda hledá.

„Zkouším různé jazzy a popy,“ směje se. Klavír je u ní ale určitě na prvním místě. O dráze pěvkyně neuvažuje, i když ji zpěv přitahuje. „Pro mě je zpěv okno do duše. Zatímco lidi, kteří vidí, říkají, že oknem do duše jsou oči.“