Nejen konec vodníků v Čechách...

Pražský rodák Petr Markov (narozen 25. 8. 1945) absolvoval studia na Katedře filmové a televizní scenáristiky a dramaturgie FAMU, kde získal magisterský titul. V letech 1971 - 82 působil jako scenárista Filmového studia Barrandov a poté se - s kratšími přestávkami – věnoval svobodnému povolání. V letech 1995 - 96 pracoval jako reportér časopisu Story, v roce 1997 byl kreativním ředitelem reklamní agentury GHS Partner a tři roky přednášel tvůrčí psaní na pražské Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Jako filmový scenárista má na kontě pět celovečerních filmů: nejslavnějším z nich je zřejmě komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975), je ale také scenáristou vděčných lidových komedií režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody (1983), Slunce, seno a pár facek (1988) a Slunce, seno, erotika (1991), či filmu Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994). V roce 2008 byl dramaturgem filmového komediálního dramatu režiséra Martina Dolenského Chyťte doktora!

Petr Markov vydal dvanáct knížek (například O víně aneb Lepší je vínečko nežli voda, Co ve Zlatíčkách nebylo, Drby z lepší společnosti, Přišel kostlivec k doktorovi či literárního zpracování seriálů Miloše Macourka Arabela, Arabela a Rumburak a Létající Čestmír).

Tvorba Petra Markova je velmi často spojena s hudebním vyjádřením. Není bez zajímavosti, že FAMU absolvoval muzikálem Zoufání po happyendu. Když žižkovská Malá scéna uvedla muzikál Z tajností žižkovského podsvětí, k němuž na motivy knížky Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka napsal libreto a texty písní (hudba Vítězslav Hádl), bylo dvacet let. Na motivy slavného románu Gabriela Chevallierova vytvořil spolu s hudebním skladatelem Jindřichem Brabcem úspěšný muzikál Zvonokosy (Hudební divadlo Karlín 1983 a 2001, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě 2006, mezitím řada divadel v Česku i v zahraničí).

V někdejkší Československé televizi natočil Zvonokosy režisér Jan Bonaventura, stejně jako další Markovův muzikál Miliónová láska (1988), který vznikl na motivy povídky Marka Twaina Miliónová bankovka (hudba Zdeněk Marat). Ve spolupráci s režisérem Hynkem Bočanem vznikla také Markovova třídílná televizní hudební komedie Pofoukej mi jahody (hudba Karel Vágner).

Společně s hudebním skladatelem Zdeňkem Bartákem ml. vytvořil Petr Markov muzikál Jedna noc na Karlštejně, který je novým, původním zpracováním divadelní hry Jaroslava Vrchlického (premiéra se odehrála v listopadu roku 2005 v Těšínském divadle) a muzikál Hrátky s čertem na motivy stejnojmenné komedie Jana Drdy (premiéra v říjnu 2006 tamtéž).

Pro polskou scénu Těšínského divadla spolu napsala dvojice Barták – Markov ještě muzikál Cesta kolem světa za 80 dní (překlad Hanna Rybicka, premiéra v březnu 2008), který o rok později uvedlo Divadlo J. G. Tajovského ve Zvoleně a na jaře roku 2010 plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Na konci roku 2010 měl v pražském Divadle Hybernia premiéru úspěšný muzikál Petra Markova a Zdeňka Bartáka Baron Prášil.

Pro divadlo a televizi napsal Petr Markov řadu her a pohádek (mj. Toulavý kufr, Dohazovač, Růže pro Pavlínu, Láďo, ty jsi princezna!, Čtverec mizení, Rubínová pohádka, Kam zmizela 55. ZŠ?), byl scenáristou zábavných televizních pořadů Zlatíčka s Petrem Nárožným, Na holky se nepíská či Slunce, seno, Helena.

Dále je autorem třinácti rozhlasových her a zhruba 450 písňových textů (mj. pro Karla Černocha, Hanu Zagorovou, Jiřího Schelingera, Věru Špinarovou, Valérii Čižmárovou, dvojici Marie Rottrová – Pavel Landovský, Václava Neckáře či Jakuba Smolíka). Píseň Až se mé děti budou ptát převzal do svého zpěvníku světoznámý španělský tenorista Julio Iglesias. Petr Markov má dvě dcery - Kateřinu (1973) a Terezu (1976).