Nedostatek cementu v Gaze řeší Palestinci rozbíjením sutin
U přechodu Erez mezi Izraelem a palestinským pásmem Gazy bývala průmyslová zóna, která byla chloubou spolupráce mezi oběma národy. Před pěti lety však Izraelci z továren odešli, protože byli stále častěji terčem palestinských útoků. Teď už na místě nestojí ani tovární haly - Palestinci z nich rozkradli, co se dalo, a nakonec zmizely i obvodové zdi. Na tomto zmaru se výrazně podepsala dnešní krize takzvaného mírového procesu.
"Rozbíjíme staré zdi - beton, cihly a tvárnice. Velké kusy nosíme z těch bývalých továren. Pak je rozdrtíme palicemi a lopatami, holýma rukama naházíme na vozík a prodáváme. Za každý náklad drti dostaneme pět šekelů," říká Ahmad.
Mluví jako dělník s mnohaletými zkušenostmi. Je mu však teprve čtrnáct. O pětadvacet korun za naplnění vozíku taženého oslem se dělí se třemi svými vrstevníky. Podobně tu pracují stovky lidí, dětí i dospělých.
Rozbíjejí doslova na padrť někdejší chloubu izraelsko-palestinské spolupráce - průmyslovou zónu Erez, která v severním cípu pásma Gazy kdysi zaměstnávala i tisíce Palestinců. A proč ji teď ničí? V Gaze není cement!
Podrobnosti mi ochotně vysvětluje majitel stavebnin Sámir Šikákí. "Při stavbách jsou potřeba tři věci: cement, armovací železo a štěrk. Kvůli izraelské blokádě nám tu však chybí, všechno se recykluje. Pašuje se sem jen předražený cement z Egypta, přes Izrael sem nic nesmí. Dříve stál padesátikilový pytel cementu 20 šekelů, dnes stojí čtyřikrát víc. To si ale může málokdo dovolit," říká mi, zatímco jeden jeho zaměstnanec skládá do dvora paletu betonových tvárnic.
Pan Šikákí vykládá, že zatímco dříve stavebníci kupovali materiál po paletách, dnes mají třeba jenom na několik tvárnic. "Proto lidé používají recyklované materiály. Beton rozdrcený na drobné kousky se přidává do maltové směsi místo nového cementu. Hodně drti se vozí právě z bývalé průmyslové zóny. Lidé nemají jinou možnost," vysvětluje.
V pásmu Gazy jsou stovky domů, které zkraje roku poničily nálety a dělostřelecká palba izraelské armády. To znamená, že je dostatek sutin k dalšímu využití, zároveň však tisíce lidí přišly o domovy, a teď prakticky nemají šanci si je opravit.
Izrael pouští do Gazy velmi omezené množství materiálu, jen aby si mohla své rozbombardované objekty opravit OSN. K řadovým Palestincům se nedostane nic. Židovský stát restrikce vysvětluje tak, že stavební ocel a cement by využilo k obnově svých opevnění hnutí Hamás a další protiizraelské ozbrojené skupiny. Získat na toto téma oficiální izraelské vyjádření na mikrofon se mi však přes opakované žádosti nepodařilo.
Každopádně to vypadá, že dokud Izrael hranice opět neotevře a stále bude co bourat, Ahmadova dětská úderka o práci hned tak nepřijde. Neměli by však kluci být spíš ve škole? "Propadli jsme a vyhodili nás. Musíme sem chodit každý den, pomáhám živit své bratry a sestry. Koupili jsme si kvůli tomu osla a povoz. Tohle je prostě naše práce," uzavírá chlapec.
