Jan Jícha: Skotská pohádka

Jsou kraje blízké a jsou kraje vzdálené. Kraje prozářené sluncem i takové, kde oblaka jsou zemi věčnou duchnou. A když tam slunce konečně vyjde, není to nadlouho. Západ slunce je ale v té mlhou zahalené zemi nádherný. Prý vypadá, jako když se piškot noří do medu.

Tohle pozná i skotský král Robert, který jednoho dne neprozřetelně zavítá do Glenu Sem, do údolí, které zná jen cesty sem a nikoli už zpátky. Tady mezi kopci posetými bečícími ovcemi je nucen trávit svůj čas jen se starou osamělou babkou.

Skotská pohádka není pronikavě veselá, přesto ironizující humor a všudypřítomná nadsázka skvěle pobaví. A mimo jiné se můžeme i ledacos dozvědět. Třeba proč je ve Skotsku tolik hradů, jaký původ měla jedna z jeho královen, anebo kde hledat počátek dnes tolik oblíbeného golfu.

Král Robert ale není bezduchý a zpychlý monarcha, dokáže pracovat i si najít poněkud zvláštní způsob zábavy. Ale taky přemýšlí. O sobě, o životě a o své zemi. Jen o jednom nechce ani slyšet. O ženění.

Odmítl bretaňskou Marlén s kudrny jak len, irskou kněžnu Mary z Derry i norskou královnu Kristel, která až z Osla poslala posla, že ho má ráda. Jenže bez krále uvězněného mezi stráněmi a bez královny, která by zemi dala následníka trůnu, je Skotsko zranitelné a válečné bubny už znějí na poplach.

Nastal čas, aby se cesty otevřely a král se mohl vrátit zpět...