Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího, tvrdí Václav Cílek
Nemá chytrý telefon. Sociální sítě nepoužívá. Žije v jiných sítích. V sítích knih. Díky tomu, jak sám říká, může být v kontaktu s mrtvými. Hodně mu sděluje i příroda, kameny. Geolog Václav Cílek mluví otevřeně o konci světa. A začátku nového.
Ruská básnířka Marina Cvetajevová říká, že člověk se každých sedm let mění a co bylo před sedmi lety jako by se stalo sousedovi. Václav Cílek věří, že ty cykly existují.
„Spočívají v tom, že člověk, který nezmrtvěl a neuzavřel se do nějaké skořápky, jednou za čas opustí svoji kůži. Je to pořád stejný had, ale něco se změnilo.“ Před časem spálil všechny fotky a vysvědčení. „Přítomnost a budoucnost je důležitější než minulost. Ta mě vlastně nezajímá.“
Rodný list ale má a je na něm dnešní datum. Co by si k narozeninám přál?
Soumrak a úsvit civilizací
Za 60 let, co Václav Cílek žije, se svět změnil zásadně. „Když jsem vyrůstal, tak ještě existovala třída rolníků. Byla tady od neolitu. Teď zmizela.“ Posledních 30–50 let zažíváme prý největší kulturní a civilizační předěl v dějinách. „Nedivím se, že jsme z toho někdy otrávení. Ale směřujeme z jednoho světa do světa dalšího.“
Václav Cílek je pravidelným hostem pořadu Jak to vidí...
V současnosti ho můžete slyšet i v pořadu Kupředu do minulosti
O správných sítích
Václav Cílek nemá chytrý telefon, neřídí auto a neplatí kartou. „Lidi jsou na sociálních sítích, ale zahánějí samotu. A dostávají se do větší. Většina sociálních sítí je náhražka. Zatím to ví málokdo, protože to funguje krátkou dobu.“ Říká, že on je na jiné síti. Je to třeba síť knih.„ Spíš si čtu knihy zemřelých autorů. Žiju tak víc ve společnosti mrtvých než živých. A to mi docela vyhovuje.“
Způsoby poznávání
Kromě řady klasiků si Václav Cílek rozumí i s řadou živých a současných lidí. „Zajímavé je, že to jsou často lidi z nějakého terénu: to znamená někdo, kdo chodí do přírody, prolézá šachty nebo sbírá kytičky. Někdo, kdo má zkušenost fyzického kontaktu se světem, dotýká se ho a něco v něm dělá.“
Rozumí si ale i s kameny. I proto je nosí po . kapsách. Stejně jako třeba kusy dřeva. „Jsou to věci dotyku a je to rozmanitost materiálů. Sice jsem s kameny nikdy nehovořil, ale hodně mi sdělily. Lidi by měli mít doma hodně staré kameny jako jantar, malachit nebo lazurit. Doteky s věcmi, které nás dlouho doprovázejí, stojí za to.“
Co a jak se učí indiánské děti? Jak vnímat vítr? Vylučují se navzájem věda a víra? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka