Nebojte se učitelů! Možná se bojí oni vás

5. listopad 2015

Lektorka vědomé pedagogiky a konstelací Ivana Málková formuluje 9 pravidel, která mohou rodičům, učitelům a dětem usnadnit mnohdy náročnou komunikaci. „Je to cesta, jak více poznávat sama sebe, aby se druzí v mé přítomnosti cítili lépe,“ říká.

1. Važme slova a činy. Dejme si čas na reakci. Formulujme fakticky přesně a pravdivě. Vzdejme se hodnocení, srovnávání, komentářů, interpretací a soudů.
„Často se setkávám s tím, že lidé pravidla formulují prostřednictvím zákazů. Neskákej do louže! Neskákej mi do řeči! Místo, abychom řekli: Přeskoč tu louži! Počkej, až domluvím,“ říká Málková. Dítě pak daleko lépe rozumí tomu, co po něm chceme. Dětský mozek nezná „ne“. Ví, co znamená bát se, ale neví, co to je nebát se. Možná si ale dokáže představit, co to je být statečný.

2. Přestaňme si brát věci osobně. Vnímejme děti jako naše zrcadlo.
S tímto pravidlem, které, stejně jako zbytek „devatera“ vychází z knih Čtyři dohody a Pátá dohoda Dona Miguela Á. Ruize, má problém většina lidí. Člověk, který nám třeba i zcela nevinnou větou ublíží, často vůbec netuší, co způsobil. Podle Ruize nic, co ostatní dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Náš vnitřní svět totiž nemohou znát.

3. Zastavme domněnky a vzdejme se očekávání.
Dítě velmi často interpretuje, co se stalo ve škole a rodič bere jeho slova jako fakt. Přitom se vyplácí sbírat v jakékoli situaci různé úhly pohledu a z toho si teprve udělat závěr. „Lepší, než vytvořit si domněnku, co učitelka provedla s mým dítětem ve škole, je zkontaktovat ji a vyslechnout si popis té samé situace z jejího úhlu pohledu,“ radí Ivana Málková. A co se očekávání týče, pokud nebudu doufat, že se dítě zlepší v matematice, budu o to radostnější, když se tak opravdu stane.

4. Věřme, že děti, rodiče i učitelé dělají v danou chvíli to nejlepší.
Žádné dítě – až na opravdu velké výjimky – nepřinese ze školy špatnou známku, protože se tak rozhodlo, protože to tak chtělo. Podle lektorky Málkové je třeba věřit, že ani učitelka, která například vyhodí dítě za dveře, zapomene na něj a způsobí mu trauma, nejednala se zlým úmyslem. „Udělala to v danou chvíli, jak je zvyklá, protože jí zatím nikdo žádným laskavým nebo bezpečným způsobem nenastavil zrcadlo a nedovedl ji k uvědomění, že takhle by s dětmi zacházet neměla,“ dodává Málková.

5. Zajímejme se o důvody, které děti vedou k jejich jednání, obtížím a nemocím.
Pokud dítě často bolí hlava, všímejme si, kdy se to děje. Třeba zjistíme, že je to pravidelně ve dny, kdy ho čeká nějaká neoblíbená aktivita. Děti často obavy a strachy somatizují a tyto projevy mohou být pro nás, dospělé, dobrým vodítkem.

6. Berme děti vážně v oblasti potřeb, pocitů, názorů, starostí a fantazie.
Jestliže za námi dítě přijde, že se bojí něčeho, co nám připadá malicherné, nezlehčujme to. Respektujme jeho strach a zajímejme se o důvody, které ho k němu vedou. „Pracovala jsem s mnoha dětmi, které za mnou chodily s tím, že vidí duchy a nemají to komu říct. Je nesmírně důležité se tomu otevřít, nezpochybňovat to,“ říká pedagožka.

7. Přijměme děti do svého srdce i s jejich rodiči a rodinnými příběhy.
Toto pravidlo je primárně určeno pedagogům, ale lze aplikovat i na rodiče, aby se takto snažili přijímat učitele svých dětí. Obě skupiny přiznávají, že jim toto doporučení dělá největší problémy. „Toto je v některých případech práce na zbytek života,“ přiznává Ivana Málková. „Ale respektovat v mém pojetí neznamená souhlasit,“ dodává.

8. Dejme si do pořádku vztahy v původní rodině.
Tím se myslí vztahy se svými rodiči a sourozenci. „Lidé, kteří mají problém přijmout do svého srdce lidi i s jejich rodinnými příběhy, často nemají pořádek ve své rodině,“ popisuje lektorka svou zkušenost.

9. Buďme sami sebou a dovolme to i druhým.
Často lidi kolem sebe (a děti nejvíce) tlačíme na pozice, kde bychom je chtěli mít. „Semínko také ví, co z něj má vyrůst, kdy a kde má vyhodit jaký lísteček. A já mám pocit, že dětem radíme až moc,“ říká Ivana Málková.

Obecně je při jednáních mezi rodiči a učiteli vždy lepší jít se domluvit a bojovnou energii nechat doma. Osvědčuje se upřímné ventilování pocitů. Pokud druhé straně otevřeně přiznám, že z ní mám strach, nebo se bojím, aby se případná stížnost neobrátila proti dítěti, ledy často tají. Je to o osobní odvaze a trpělivosti stále zkoušet apelovat na osobní citlivost učitele.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.