Ve folklóru jsem se našla, usmívá se „Zdenička“, tanečnice, zpěvačka a učitelka Zdena Svobodová

9. červen 2022

Emeritní učitelka ZUŠ J.B. Foerstera v Jičíně, tanečnice, zpěvačka, šéfová dnes už zaniklého souboru Písní a tanců Český ráj z Jičínska, Zdenka Svobodová, nás v rozhlasové Návštěvě zavede do Malého sálu Masarykova divadla v Jičíně, k Císařské chodbě v Prachovských skalách, ale také do svého domácího zázemí v Prachově, do chalupy, kterou si kdysi vysnila a dnes v ní vítá svá vnoučata a raduje se ze života.

Jako o „Zdeničce mluví o Zdence Svobodové skoro každý, kdo se s ní v životě potkal: ať už v jičínské zušce, kde působila od roku 1978, v Souboru písní a tanců Český ráj, při spolupráci na organizaci pohádkového festivalu v Jičíně, při veřejných vystoupeních jejích žaček a žáků. Kdo osobně poznal rozvážnou ženu se zářivýma očima, s láskou k folklóru a se smyslem pro zodpovědnost, tomu už z hlavy nevymizí.

Patří k nim i její žačka Simona Tlustá (dnes mj. i učitelka jičínské ZUŠ a muzikálová zpěvačka), pro kterou byla „Zdenička druhou maminkou: „V jičínské zušce ji má každý rád. Když dnes zavítá do sborovny, aby pak odsuplovala nějakou hodinu, všichni ji tu rádi vidíme. Je to takové sluníčko!

„Nejsem medailový typ…“

„Na nějaká ocenění si nepotrpím, ale na druhou stranu - člověka to těší. Nejprve mě potěšila už jen nominace. Ale až když si člověk přečte seznam toho, co s dětmi dokázal, teprve pak mu dojde, že udělal velký kus práce, dodává Zdenka Svobodová k ocenění, které v roce 2013 přebírala v Lichtenštejnském paláci v Praze.

Ocenění pro Zdenu Svobodovu v roce 2013

Regionální osobnost Zdenka Svobodová, nar. v Jičíně v roce 1957, pochází z obce Popovice u Jičína. Je absolventkou Státní konzervatoře v Praze v oboru sólový zpěv. Vystudovala i pětisemestrální kurz taneční pedagogiky na AMU v Praze. V jičínské ZUŠ vyučovala sólovému, komornímu i sborovému zpěvu, tanečnímu oboru a také založila a vedla folklórní soubor "Netrafolka". Je nositelkou Medaile MŠMT (2013) za dlouhodobý přínos českému školství. Milovnice folklóru, tanečnice a zpěvačka vedla také dnes už zaniklý soubor Písní a tanců Český ráj. Matka dvou dcer, a dnes i babička, žije v obci Prachov v Českém ráji.

V odůvodnění k nominaci jsou připomenuty její nevšední výukové plány, dlouholetá pedagogická činnost, a také práce s hendikepovanými mladými umělci.

Ředitelka jičínské základní umělecké školy Jaroslava Komárková v nominaci na ocenění zdůraznila, že pracovitost, poctivost a svědomitost se Zdeně Svobodové vrací i v tom, že má za sebou celou řadu úspěšných žáků přijatých na umělecké i pedagogické školy, jak střední tak vysoké.

Vzpomínka na nevěstu ze Staročeské svatby

Ve folklóru se Zdenka takříkajíc našla. Při studiu na pražské konzervatoři v Praze chodila tančit k Vycpálkovcům (Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka), kde pod vedením manželů Rejškových získala spoustu zkušeností. Ty pak mohla uplatňovat v místním souboru Písní a tanců Český ráj při Sdruženém klubu pracujících v Jičíně.

Čtěte také

Nezapomenutelná je její role nevěsty ve Staročeské svatbě: představení s hudbou, tancem a zpěvem mohli vidět diváci při různých příležitostech, nejen v divadle, ale hlavně přímo ve venkovském prostředí, třeba ve Vesci u Libošovic na Jičínsku. Právě tam vznikl i filmový záznam.

„Ke Staročeské svatbě jsme se dostali přes tehdejší Sbor pro občanské záležitosti v roce 1983. Tuto svatbu dělanou na zakázku choreografoval a režíroval pan profesor František Bonuš, který s naším souborem Český ráj léta spolupracoval. Inscenovalo se na veseckém statku, kde se nemuselo hýbat vůbec s ničím: bylo to autentické prostředí. O tři roky později, když se Staročeská svatba natáčela i pro televizi, byl využit i interiér statku, vzpomíná tehdejší nevěsta Zdenka Svobodová.

A bez okolků přiznává, že tehdy měla velkou trému. Pomohlo jí prý hlavně prostředí, protože lidová architektura, tanec, zpěv a všechno, co k tomu patří, je její srdeční záležitostí.

Prachov a skály s Malou mořskou vílou

Zdenka dnes žije v obci Prachov, na dohled od Jičína, kde má svou vysněnou oázu: novodobou roubenku, která odkazuje k tomu, co je jí blízké - k lidovému prostředí. Stará se o zahradu, pěstuje byliny, kytky, peče koláče, chystá bezinkový sirup, vítá tu dcery s rodinami, tančí a zpívá si pro radost.

Čtěte také

Občas supluje v jičínské zušce, často se vydává do nedalekých Prachovských skal, které ji mj. vrací k natáčení filmové pohádky Malá mořská víla s Mirkou Šafránkovou v hlavní roli, v režii Karla Kachyni. Právě v této pohádce ztvárnila Zdenka jednu z vodních bytostí, které ladnými pohyby doplňují scénu setkání malé mořské víly s budoucím možným manželem na podmořském bále v Císařské chodbě Prachovských skal.

Choreografii této pohádky měl na starosti profesor Pavel Šmok a právě na něj Zdenka moc ráda vzpomíná. Tehdy jí bylo osmnáct let: „Bylo to úchvatné, my holky jsme si to tenkrát moc užívaly.

Se Zdenkou se spolu loučíme pohledem do Císařské chodby, našimi myšlenkami proplouvá malá mořská víla, zní troubení na lastury a v mysli ožívá pohádkový příběh, který přináší inspiraci, zkušenost a ponaučení.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.