Návrat k Darwinovi pomocí teorie zamrzlé evoluce
Docent Jaroslav Flegr přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho kniha Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwin získala cenu Litera za naučnou knihu. Rozhovor s docentem Flegrem si můžete poslechnout, stáhnout nebo vytisknout - nabízíme vám jeho zvukovou i textovou podobu.
Jsou badatelé, kteří rádi provokují. Ne proto, že by to bylo jejich hobby, ale proto, že vidí svět trochu jinak. Patří k nim i docent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jaroslav Flegr. A tou rukavicí, hozenou kolegům, je kniha Zamrzlá evoluce.
Tahle kniha vznikala asi dva roky, v zásadě jsem si potřeboval odpočinout poté, co jsem napsal velkou vysokoškolskou učebnici Evoluční biologie. Tak jsem si napsal něco lehčího, v zásadě to vychází z článku, který jsem publikoval asi v roce 1997, ve kterém jsem navrhl jiný model biologické evoluce. V zásadě je to model, o kterém se domnívám, že by mohl nahradit v současné době převažující model evoluce, tzn. model sobeckého genu.
Ovšem biologie se datuje trochu od Darwinovy teorie, která dlouho úspěšně pomáhala rozvoji biologie.
Určitě a Darwinova teorie evoluce je stále nejslavnější biologickou teorií, nicméně co se týče toho, jak vysvětlit vlastnosti a vývoj organismů, které se rozmnožují pohlavně, už vlastně nevyhovuje. Už delší dobu víme, že není přesná a zhruba před třiceti lety už byla nahrazena jinou teorií, které říkáme zjednodušeně teorie sobeckého genu. Není to popření Darwinovy teorie, ale je to dosti značný posun někam malinko jinam. Teorie zamrzlé evoluce, to znamená to, co jsem představil ve své knize, je do jisté míry návrat zpátky od teorie sobeckého genu k Darwinově teorii evoluce mechanismem přirozeného výběru. Je to sice návrat zpátky, ale ne tak úplně do stejného místa.
Kde se tedy rodil tento návrat k Darwinovi?
Návrat k Darwinovi se rodil na Přírodovědecké fakultě, právě asi před deseti lety, vzniklo to tak trochu náhodou. Přečetl jsem známou kreacionistickou knihu Spor o Darwina a měl jsem napsat na tuto knížku recenzi do časopisu Vesmír. A když jsem si ji tak četl, vstávaly mi vlasy hrůzou, protože jsem viděl, že argumentace je velmi podivná. Že to nenapsal biolog, ale právník, bylo zcela evidentní. Na jiných místech jsem si všiml, že však autor do určité míry má pravdu, a že některá fakta se velmi špatně vysvětlují klasickou Darwinovou teorií a zrovna tak teorií profesora Dawkinse, ale přitom zřejmě budou pravdivá. A snažil jsem se zjistit, jak jinak by se daly vysvětlit. Napadlo mě řešení, a tím řešením je právě ta teorie zamrzlé plasticity.
Ovšem ve své nedávné přednášce Učené společnosti České republiky jste konstatoval, přes tyto své názory, že většina biologů žije v neodarwinismu, tedy v etapě před teorií zamrzlé evoluce.
Většina biologů dokonce žije v neodarwinismu jako před vznikem teorie sobeckého genu. Evoluční biologové už třicet let žijí v etapě nebo v periodě, kdy panuje teorie sobeckého genu, která uvažuje, že organismy nekompetují, že to, co v přírodě vidíme, není soutěž o to, kdo bude mít větší biologickou zdatnost, kdo po sobě zanechá víc potomků, ale podle Dawkinse je toto všechno jenom na povrchu. To, co se v přírodě děje, a to, co pohání evoluci dopředu, je soupeření jednotlivých variant genů v rámci stejného genu o to, která z nich naprogramuje ten svůj vehikl, jak říká Dawkins, to znamená toho jedince, ten organismus, ve kterém sedí, v jehož buňkách sedí, která ho lépe naprogramuje k tomu, aby umožnil její co nejefektivnější přenos do další generace. V některých případech programují geny svého robota, jedince, tím, že zvyšují třeba jeho skutečně biologickou zdatnost, ale v některých případech ne, v některých případech může mít organismus třeba míň potomků, a přesto s větší pravděpodobností předá další generaci právě tu variantu genu, která ho takhle naprogramovala. Takže evoluční biologové už třicet let nežijí v etapě neodarwinismu, akorát biologové jako celek, a tím spíš veřejnost, to ještě nezaznamenali.
Takže rozhodně musím opustit to, co mě učil profesor biologie v roce 1945 o darwinovském boji o život?
V zásadě ano, protože podle té klasické teorie se některé fenomény velmi špatně vysvětlovaly, právě třeba altruistické chování. A teorie Dawkinse, to znamená teorie sobeckého genu, už toto vysvětlila. Ale nevysvětlila něco dalšího, a to "něco dalšího" podle mého názoru dokáže vysvětlit právě teorie zamrzlé plasticity.
Na vaší přednášce mě překvapilo zvláště to, jak krátký čas je vlastně dán druhu k tomu, aby se vyvíjel.
Ano, v tom spočívá jádro teorie zamrzlé plasticity, protože ta říká, že všechny druhy, které známe, se vyvíjejí jen poměrně krátkou dobu své existence, to znamená bezprostředně po svém vzniku. Tak 1 - 2 % doby své existence jsou evolučně plastické a mohou se vyvíjet klasickým darwinistickým mechanismem.
A těch 98 zbývajících procent?
Po tu dobu se chovají tyto druhy jako takové evolučně gumové. To znamená, že když na ně zatlačíme nějakým selekčním tlakem, třeba tím, že budeme z populace odstraňovat velké jedince, nebo naopak malé jedince, tak nám na to populace odpoví, průměrná velikost jedinců v té populaci se bude zvětšovat, nebo zmenšovat podle toho, které jedince jsme odstraňovali. Ale odpověď bude čím dál horší, čím dál pomalejší. Až od nějakého okamžiku už nám populace přestane na selekční tlak reagovat úplně a zůstane neměnná a můžeme selektovat jak chceme, nezmění se. A když přestaneme selektovat, tak se vrátí vlastně zpátky k tomu původnímu fenotypu. Takže jak jsem říkal, druhy po většinu doby své existence jsou jakoby gumové, nemění se účinkem selekčního tlaku.
A co je tedy čeká?
No, čeká je vymření, samozřejmě, protože druh, který nemůže odpovídat na změny svého prostředí, dřív nebo později vymře. Což je přesně to, co vidíme, co nám ukazuje paleontologický záznam, prostě druhy vzniknou, existují, třeba u savců zhruba pět milionů let, a pak vymizí.
Asi se na mně kvůli další otázce budete trochu zlobit. Člověk je v kterém "procentu" svého vývoje?
Určitě už není plastický. Víme, že doba existence lidského druhu už přesáhla několik stovek tisíc let, a tím pádem už jsme jako druh zaručeně evolučně zamrzli. Takže všechny ty eugenické programy a divoké nápady všelijakých vylepšovatelů lidstva jsou už vlastně v principu odsouzeny k nezdaru, člověka je možné měnit třeba tím, že budeme selektovat jako za Rakouska-Uherska vysoké granátníky... Zkusit to můžeme, ale určitě se nám to nepovede. V okamžiku, kyd tenhle selekční program přerušíme, průměrná výška, zrovna tak jako průměrná inteligence se vrátí ke stavu, v němž jsme začali selektovat.
Takže nás čeká, pokud budeme rozumní, dlouhý neměnný vývoj. Nemusíme se obávat, že nám třeba třikrát naroste hlava?
Ne, to se vskutku obávat nemusíme, ani se na to nesmíme moc těšit, protože k ničemu takovému zcela jistě nedojde.
Ovšem umožní nám náš rozum, abychom se dovedli adaptovat na nové podmínky?
To by měl, protože to je záležitost kulturní evoluce a kulturní evoluce není svázaná zákonitostmi biologické evoluce. Mluvíme o evoluci memů nikoliv genů, a proto pro tady tu evoluci platí jednak darwinovské zákony a jednak kupodivu i zákony lamarckistické evoluce. Snadněji vznikají memy, které jsou pro svého učitele užitečné, než ty, které mu nějakým způsobem škodí.
Takže pane docente, přesvědčujte své kolegy.
No, pokusím se.
Převzato z Českého rozhlasu Leonsrdo