Návod pro stopaře dinosaurů

2. duben 2011

Objevit jakékoliv fosilní stopy, natož stopy dinosaurů je poměrně složité. Pokud chceme stopovat dinosaura, musíme být dobře teoreticky připraveni, znát stáří hornin, ve kterých chceme hledat (těžko budeme pronásledovat dinosaury třeba v období karbonu, který skončil dávno předtím, než se na Zemi objevil první dinosaurus), dále musíme znát prostředí, ve kterém se dané sedimenty ukládaly (opět budeme těžko hledat stopy dinosaurů na dně moře, kde nikdy nežili), a v neposlední řadě musíme mít pořádný kus štěstí.

K tomu, aby stopa vznikla a uchovala se, je potřeba celá řada faktorů, o kterých jsme již hovořili v článku Jak může zkamenět stopa v písku?

Čeho si při stopování všímat?

Nadějná prostředí pro vznik stop dinosaurů jsou polopouště až pouště s vysychajícími jezery, sezónními vydatnými dešti doprovázenými plošnými splachy, které kromě toho, že mohou hromadit kosterní pozůstatky, také na krátkou dobu dokážou přeměnit jinak suchý podklad v bahno. Mezi nejlepší ukazatele takovýchto prostředí patří usazeninové struktury a textury. Za ukazatele pouští můžeme považovat pouštní krusty, polohy solí, ohlazené valouny, pouštní lak na kamenech, zkamenělé písečné duny s typickým šikmým zvrstvením ad. Tyto indicie samy o sobě ještě neznamenají, že jsme v místech sezónních dešťů, pravidelně nebo nepravidelně zaplavovaných ploch. Jasné důkazy nám můžou poskytnout až nálezy zkamenělých bahenních prasklin, drobných čeřin vzniklých v nějaké mělké vodní nádrži, otisky dešťových kapek nebo horizonty splaveného hrubšího materiálu (např. různých valounů).

Hledejte stopy vyprahlosti

Další metody zjištění vyprahlosti (aridity) a trendů vývoje klimatu jsou pak složitější. Opírají se převážně o geochemická data a rozdílné poměry složení izotopů prvků, zejména kyslíku, uhlíku, aj. Ale to je již přesná laboratorní, analytická práce. V terénu si můžeme všímat rozšíření a zastoupení zkamenělého (fosilního) rostlinstva, v suchých prostředích nalezneme výrazně nižší bohatost společenstev než ve vlhkých (humidních) podmínkách a také typickou suchomilnou vegetaci. I to nám může napovědět.

...a tak může totéž místo vypadat za 210 milionů let.

Jak stopy vypadají

Obecně lze říci, že dinosauří stopy lze hledat v sedimentech triasu, jury a křídy. Opeřené formy dinosaurů – tedy ptáci – žijí dodnes, takže i po vymírání na hranici křídy a třetihor (křída/paleogén) lze v sedimentárním záznamu najít tříprsté otisky – velké patřící běžcům a menší patřící ostatním ptákům. Pravděpodobně bychom jen těžko hledali rozdíly mezi ptačími a např. theropodními stopami, na druhou stranu v druhohorních sedimentech většinu tříprstých stop celkem správně přiřadíme dinosaurům, v mladších obdobích ptákům. Kromě tříprstých stop zanechali dinosauři celou škálu typických pětiprstých končetin a jejich různých modifikací (ceratopsidi, stegosauři, sauropodi aj.).

Ne všechno je dinosaurus

V období dinosaurů existovala celá řada dalších plazů, obojživelníků a vzácněji savců, kteří zanechali své otisky. Jsou převážně menších rozměrů (s výjimkou některých triasových plazů a krokodýlovitých) a rozeznat je může většinou pouze odborník. Jako rarita jsou v posledních letech uváděny otisky pterosaurů, létajících ještěrů, kteří ovšem nepatří mezi dinosaury. Tyto nálezy dokládají, že pterosauři se celkem dobře mohli pohybovat také po zemi.

autor: Martin Košťák
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.