"Naši filmaři mě v podstatě ignorují," říká Vladimír Čech
Naším dnešním (4. října) hostem pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl herec a moderátor Vladimír Čech.
V Městských divadlech pražských si nedávno odbyl premiéru hry na motivy knihy G. G. Márqueze Sto roků samoty. V představení ztvárňuje hlavní mužskou roli. „Premiéra prý dopadla dobře. Někteří novináři mě poprvé dokonce i pochválili, což se za celou tu dobu nestalo. Dávali mi totiž, lidově řečeno, sežrat můj hřích, že jsem moderoval pořad „Chcete být milionářem?“. Vladimír Čech si pak nemůže vynachválit skvělou atmosféru, která letos vládne v celém divadelním souboru Městských divadel pražských. „Máme teď už konečně zaděláno na to, abychom začali dělat opravdu výborné věci. Osobně se mi tam moc líbí.“
6. července oslavil 60. narozeniny. V životě ho těší, když si může dopřát kvalitní a dlouhý spánek, poklidnou snídani či pobyt v Českém rozhlase. „Ještě jako dítě, protože oba moji rodiče v rozhlase pracovali, jsem ve staré budově na Vinohradské ulici běhal a znám tam opravdu každý kout. Spousta míst se tam vůbec nezměnila, což je krásné. Tato instituce pro mě moc znamená.“
Kromě hraní se Vladimír Čech rovněž věnuje, jak sám říká, „polodobročinné“ akci pro slepeckou tiskárnu. Chodí tam načítat knihy pro nevidomé. „Jednou jsem byl s divadlem v Žatci a najednou se ozvalo: „Jé, to je pan Čech.“ Podíval jsem se a tam seděla mladá dívka se slepeckou holí. Poznala mě po hlase.“
„Daří se jí dobře. Myslím, že je spokojená. Postaral jsem se jí o to, že má celkem čtyři vnoučata, takže se nenudí.“ Říká herec o své mamince, někdejší rozhlasové a televizní moderátorce, Hedě Čechové. Nebyla to ani ona, ani jeho otec, Vladimír Čech starší (1916 - 1990), kdo ho od herectví odrazoval. Tatínek si např. přál, aby se vyučil kuchařem. Na pomoc rodičům proto přišel samotný Josef Kemr. Ani ten ale neuspěl. „Bylo to snad jedinkrát, co jsem se s ním osobně setkal. Měl mi rozmluvit, abych šel k divadlu. Povídali jsme si, o čem taková práce je. Když se pro ni ale člověk rozhodne, tak se nedá nic dělat.“
V Ostravě, Opavě, Těšíně, Olomouci, Pardubicích, Ústí nad Labem, Kladně a samozřejmě i v Praze můžeme nalézt divadelní stopy Vladimíra Čecha. Nejraději prý vzpomíná na angažmá v Olomouci, kde si poprvé zahrál charakterní role, v Pardubicích nebo Kladně. Za vyvrcholení své herecké kariéry pak považuje působení v Městských divadlech pražských. A po jaké roli touží? „Rád jsem hrával záporné role. Ty mi ale nebyly moc dopřávány. Kdybych si třeba mohl zahrát Mefista, byl bych na vrcholu blaha.“ K časům, kdy byl často obsazován do rolí milovníků, pak prozrazuje. „Bylo to nejchmurnější období mého života. Hrál jsem je hrozně nerad. Jsou lidé, kteří je hrají rádi a výborně, těch ale není mnoho.“
Objevuje se nejen na divadelních prknech, ale také před filmovou kamerou. Zájem o něj mají spíše zahraniční štáby. „Naši filmaři mě v podstatě ignorují. Pro ty jako bych nebyl,“ říká. Spolupracoval proto např. na filmu „Vzkříšení,“ natočeném podle románu L. N. Tolstého. Režiséry mezinárodně oceněného snímku jsou přitom italští bratři Paolo a Vittorio Taviani. Vidět ho můžeme také v dalším díle italské produkce Davidu Copperfieldovi. „Hrál jsem otce jeho manželky, která mu umře. Byla to docela velká role. V jednom filmu jsem byl i za ruského agenta. A nesmím samozřejmě zapomenout na pořad České televize Barvy života.“
Jeho velkou životní vášní je turistika. Zanícený výletník však nemá pro svou zálibu v nepřetržitém pracovním nasazení příliš času. Do přírody prý chodí nesmírně rád a dokonce se nevyhýbá spánku pod širým nebem, o kterém tvrdí, že „je to to nejkrásnější, co se dá v přírodě zažít.“ O prázdninách si pak vždy udělá čas a s kamarády obchází křížem krážem Českou republiku. Letos si ale také splnil svůj zahraniční turistický sen a vyrazil na Island. „Je to naprosto fenomenální země. Udělal jsem si tam několik velkých túr úžasnou přírodou. Výlet vždy končil tím, že jsem došel k potoku, svlékl se do plavek a vlezl si do vody, která byla tak horká, že se to dalo sotva vydržet. Byl to naprosto skvělý zážitek.“
Více si poslechněte v rozhovoru s Marií Retkovou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
