Náš vnitřní svět patří jen nám. Smyslem je naučit se být tam pány svých myšlenek a emocí, říká kouč Marian Jelínek

31. leden 2026

Noční Mikrofórum

„Naše největší vítězství začíná uvnitř nás,“ říká hokejový trenér a pedagog Marian Jelínek. Podle něj je vnitřní svět posledním svobodným místem, kde můžeme být pány svých myšlenek, emocí i rozhodnutí. Proč se nerad označuje za mentálního kouče? Co ho přivedlo k zájmu o lidskou psychiku? A v čem spočívá tajemství úspěchu předních osobností svých oborů? Moderuje Jan Večeřa.

„Sám sebe těžko definuji. Vím jistě, že nejsem žádný mentální kouč, jak se o mně píše, ani sportovní psycholog. I když mám dva doktoráty a spoustu zkoušek, psychologii jako takovou jsem nevystudoval, přesto se lidskou psychikou zabývám už 35 let a pořád mě fascinuje,“ přiznává.

Vyhrát vnitřní hru

K zájmu o sportovní psychologii ho přivedla vlastní hokejová kariéra. Po vážném úrazu si ale uvědomil, že fyzická připravenost nestačí. „Když mi doktoři konečně dovolili naskočit do další sezony, zjistil jsem, že se vlastně bojím a nemůžu pokračovat. Přesedlal jsem tedy na trenérskou kariéru a začal se zabývat vnitřním světem sportovců.“

Čtěte také

Motivace, inspirace, emoce. Pojmy, které hýbou našimi životy

Na vlastním příkladu pochopil, že hráč může být připravený sebelépe, ale strachy a emoce jeho výkon okamžitě limitují. „Vrchol celé práce je tak vyhrát nejdříve svoji vnitřní hru – teprve pak je člověk připraven na souboj vnější,“ vysvětluje.

Podle Jelínka právě sport výborně ukazuje, jak je vše propojené s naší myslí. „Myšlenky, které nás napadají – ať už chtěné nebo nechtěné –, ovlivňují naše jednání, chování i pohyb. Ve stavu maximální výkonnosti ale nemáme žádné myšlenky. Jsme rozpuštěni do činnosti, neuvědomujeme si svoje ego, a v tu dobu nejvíce relaxujeme. Je to moc krásný stav, který znají nejenom sportovci, herci a muzikanti, ale třeba i lidé, kteří se jdou projít po horách.“

Poslední svobodné místo

Každý z nás se denně potýká s chtěnými i nechtěnými myšlenkami, přičemž ty nechtěné často komplikují cestu k cíli. „Nechtěné myšlenky ale nemusejí určovat náš život, pokud se je naučíme zpracovávat – myslí, tělem i dechem.“

Subjektivní svět je podle Jelínka poslední místo svobody. „Zatímco naše data jsou všude přístupná a kamery sledují každý krok, náš vnitřní svět zůstává jen náš. Na naše vzpomínky, zkušenosti, vize a touhy nikdo nemůže. Smyslem všeho je být pánem své zahrádky, nikoli otrokem svých myšlenek,“ dodává.