„Na jevišti to musela být pravda.“ Jitka Čvančarová o tom, jak dojala k slzám španělského dramatika
„Měla jsem hlubokou potřebu uvést Vlaštovku na jeviště. Přišla shůry a já ji v pokoře nechala projít skrze mne. Je to výjimečný text, který v lidech probouzí něco lepšího,“ vypráví Jitka Čvančarová, která inscenaci režíruje a taky v ní hraje. Na premiéru dorazil i její autor, španělský dramatik Guillem Clua. „Bála jsem se,“ přiznává Tereze Kostkové. „Na jevišti to musí být pravda, jinak to nefunguje. A on seděl někde v páté řadě mezi diváky, aniž by mu kdokoli překládal.“
Když při závěrečné děkovačce zůstal sedět se sklopenou hlavou, herečka a režisérka v jedné osobě prý znejistěla. „Lekla jsem se, že se mu to nelíbilo. Pak ale přišel na jeviště a po tvářích mu tekly slzy. Objal mě a řekl, že to je to nejsprávnější a nejpravdivější uvedení hry, jaké kdy viděl. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. Byla jsem šťastná.“
Podle Jitky Čvančarové má obrovskou zásluhu na úspěchu hry její jevištní partner Daniel Krejčík a všichni, které kolem sebe měla. „Přesně jsem věděla, jak to má vypadat, a tým kolem mě byl skvělý. Václav Marhoul mi jako režisérce dělal tzv. druhé oči a já v něj mám velkou důvěru. Byl mi velkým opěrným bodem,“ uzavírá herečka v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
