Na hrobě bych měl rád napsáno, že nefotím jen balkony, usmívá se fotograf Tomáš Třeštík
Balkonové fotky patří mezi jeho nejznámější díla. „Trochu se tomu směji. Nápad vznikl úplnou náhodou a nepovažuji ho za nekonečně úžasný,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
Na jeho balkoně vznikla řada fotografických portrétů. „Projekt získal tak velký dopad tím nekonečným opakováním. Fotky vznikaly v době, kdy bytem procházela spousta lidí a balkonová kompozice se mi líbila. Neberu ho ale úplně vážně a na hrobě bych měl rád napsáno, že nefotím jen balkony. Ale každopádně mě to baví a mám balkonovky rád,“ přiznává Tomáš Třeštík.
Sběratel lidí
„Vždy jsem tíhl k opakování fotek, mám rád jejich série. Je to asi i vliv mámy, která se zabývá časosběrným dokumentem,“ přiznává fotograf. „Na mém balkoně lidé stárnou a mění se. Fotím je několikrát v různých životních obdobích. Mám tam svoje děti jak rostou. Manželku Radku když byla těhotná, pak s oběma dětmi.“
„Asi to zní pitomě, ale já ty lidi vlastně sbírám. A je mi líto, když mi ve sbírce někdo chybí,“ dodává Tomáš Třeštík.
Koho by si rád nafotil? Co všechno má ve své sbírce? O čem je jeho nová kniha?
Související
-
Ženy jsou krásné v každém věku, ujišťuje herec a fotograf Hynek Čermák
„Ženy se často stydí svléknout. Jsem šťastný, když zjistí, že jsou na fotkách mnohem krásnější, než předpokládaly,“ svěřuje se v Blízkých setkáních.
-
Chtěl jsem ukázat tvrdý život na ulici, vypráví Jan Šibík o fotografování lidí v nouzovém stavu
Vylidněná města, zavřené obchody a restaurce. „Začal nouzový stav a já cítil, že musím fotit.“ Tak popisuje v Blízkých setkáních Jan Šibík vznik nové knihy.
-
„Cejchu fotografa Václava Havla se nezbavím,“ přiznává Tomki Němec
„Prezidenta na mých fotkách zajímali spíš ti ostatní,“ vzpomíná fotograf v Blízkých setkáních. „Já jsem ho měl rád jako člověka, s tím dobrým i s tím špatným.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
