Na chvíli zpět do šedesátých let aneb Co je to Pišák?
Šedesátá léta minulého století bývají často označovaná za dobu uvolnění, kulturního i společenského rozkvětu, zkrátka za časy téměř idylické. Jako každé tvrzení, i toto platí jen do jisté míry. Co je ale nesporné, 60. léta znamenala nebývalý rozkvět kvality a žánrové pestrosti programu Československého rozhlasu. Jedním z příkladů, který tuto tezi potvrzuje, je pořad „Piš a slyš!“
Na přiložené fotografii nás bude zajímat ten muž vpravo, který vede rozhovor s rozšafně se tvářícím hercem Františkem Hanusem. Ten muž vpravo je – zachycen je jen na málo fotografiích – redaktor, textař, scenárista Ivo Fischer. Nebudeme se nyní zmiňovat o celé šíři Fischerovy tvorby (pak bychom asi měli zmínit hlavně texty k písním, které doslova zlidověly - Zelené pláně, Jó, třešně zrály, Žluté růže z Texasu, Podívej,kvete růže, Koukám, jak ten čas letí, Slavíci z Madridu,Tuhle rundu platím já, Červená řeka…) Ivo Fischera si připomínáme v tuto chvíli jako otce onoho slavného a svého času neobyčejně oblíbeného rozhlasového pořadu "Piš a slyš!", neboli Pišáku, jak pořadu v rozhlase familiárně říkalo.
To se ptal jistý Jiříček Váchů z Českých Budějovic, a protože zvídavým dětem se má na otázky odpovídat, odpovědi se dočkal. Jeho dotazem to údajně všechno začalo. Nejprve byl ovšem proveden důkaz o tom, že žirafa je němá.
To vše, co jsme právě slyšeli, zaznělo ve vysílání stanice Praha v neděli 24. září 1961 po 16. hodině a redakce A-Z, neboli redakce aktualit a zajímavostí, tak odstartovala pořad s názvem "Piš a slyš!". První vydání pořadu "Piš a slyš!" bylo koncipováno jako poměrně tradiční magazín, v němž se střídaly jednotlivé rubriky s populární hudbou. Opomenut nebyl ani výlov z rozhlasového archivu. Návraty do tajemství zvukového archivu se staly trvalou součástí pořadu "Piš a slyš!" po řadu let. Dalším sympatickým rysem autorů tohoto magazínu – ty si představíme za chvíli – byla skutečnost, že posluchače systematicky seznamovali s řadou rozhlasových profesí.
V prvním vydání "Piš a slyš!" autoři zavítali ke gramomixérům. Na tomto zvukovém snímku je uchován poměrně vzácně hlas tehdejšího vedoucího tohoto rozhlasového oddělení Karla Tieftrunka. Představil zde posluchačům záběry, které natočil v pražské Zoologické zahradě, současně posluchače zasvětil do hlasů mnohých exotických zvířat.
Milan Mach a Milan Neděla (1963), dva stálí průvodci pořadem "Piš a slyš!" Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Několik prvních částí pořadu "Piš a slyš!" uváděli společně Ivo Fischer a spoluautor pořadu Miroslav Kratochvíl. Jejich průvodcovství však netrvalo dlouho. Brzy je vystřídali herci. Nežli si je představíme, zastavme se u další rubriky, která se postupně stala pravidelnou součástí Pišáku. Byla to rubrika zasvěcená humoru, vtipům.
Každý úspěšný rozhlasový pořad – a "Piš a slyš!" takovým pořadem byl – měl svoji ustálenou znělku. Je zajímavé, že vývojem procházel i tento zvukový emblém pořadu. Na samém začátku měla znělka podobu, jakou si můžete poslechnout na následujícím záznamu. Na dalším zvukovém snímku je pak znělka novější, která je pamětníkům pořadu už nepochybně známější.
Nyní si uvedeme ukázku ze 6. vydání pořadu "Piš a slyš!", který se vysílal v únoru roku 1962. Pořad si nadále uchovával magazínovou formu. Byly v něm příspěvky neobyčejně půvabné, vedle nich ovšem také zaznívala politická propaganda dost pádného kalibru. Týkala se tehdy Kuby. Zvukovou pohlednici z ostrova svobody, jak se říkalo, poslal dramatik Milan Jariš, četl ji František Hanus.
Herec František Hanus. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Hudba, která pořad "Piš a slyš!" v jeho samých začátcích provázela, byla poměrně pestrá a přinášela posluchačům občas značné kontrasty. Za krajní meze těchto kontrastů bych označil výběr písní k jednomu vydání magazínu, kde se – v těsné blízkosti vedle sebe – ocitla známá sovětská populární píseň Moskevské večery a svižný černošský gospel.
Počínaje šestým vydání, tedy únorem roku 1962, začali pořad "Piš a slyš!" moderovat dva Milanové – pánové Mach a Neděla. Oba pak zůstali stálými průvodci magazínu až do jeho závěru. V polovině 60. let tuto dvojici doplnila ještě Jana Dítětová.
Dva z moderátorů pořadu "Piš a slyš!" - Milan Mach a Jana Dítětová. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
O tom, jak se vyvíjel pořad "Piš a slyš!" od poloviny 60. let, si povíme příště. Tuto stránku uzavřeme jedním příspěvkem ze stejného 6. vydání magazínu, tedy z února 1962. Jde o příspěvek příležitostný, protože je zasvěcen jednomu životnímu jubileu, je to současně fejeton nadčasový, protože v něm jedna významná postava naší kulturní historie hovoří o jiné, významem nemenší postavě našeho výtvarného umění.
Malíř a ilustrátor Jiří Trnka. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu