"Myslím si, že jazyk a způsob vyjadřování je vždy vizitkou člověka," říká Aleš Cibulka
Aleš Cibulka, (nejen) moderátor Toboganu Dvojky, byl úterním (17. července) hostem Marie Retkové.
Všechen letní čas pohltí roubenka
Léto je v plném proudu, naše Tobogany vysíláme v letních reprízách. Tak nás samozřejmě zajímalo, co v létě dělá jeho moderátor Aleš Cibulka. Jaký je jeho prázdninový program a daří se mu po pracovním zápřahu odpočívat v klidu na chalupě? Anebo stále pracuje na přípravě dalších knih a kalendářů filmových a televizních hvězd? „Ruce mám stále zaražené někde v záhoně. Takové je moje léto. Trávíme jej samozřejmě na chatě. Dokud jsme ještě neměli naši roubenku, tak jsme byli vždy tři týdny na španělské Ibize, od té doby jsme ale v zahraničí nebyli,“ říká Aleš Cibulka s tím, že si užívá přátel a klidu venkova, a to třeba i když prší.
Nikdy nekončící práce
Vždy když na chalupu přijedou, tak prý vytáhnou lehátka, na kterých se dá odpočívat a dokonce na ně pohodí nějakou knihu nebo křížovku. „No a pak si tam člověk jednou lehne a zjistí, že je potřeba zastřihnout růže, zalít zahradu nebo něco podobného. A když už jdu s konví pro vodu tak se jen tak kouknu, jestli je v sekačce nějaký benzín a když je, pak posekám půlku trávníku. A tak to jde celý den a večer padáme únavou.“
Dnešní oběd = vlastní koprovka
Celá rodina Aleše Cibulky je opravdu zapálená do zahrady a zahradničení. Nikdy se mu na chalupě také nestalo, že by řekl: „Tak, a teď je hotovo“. Vzpomíná tak často na větu původní majitelky jejich roubenky, kteří ji vlastnili 34 let: „Tak kluci, a od této chvíle si nesednete. A my si opravdu nesedli.“
Na zahrádce prý ale nemají tzv. spotřební věci, jako jsou okurky, rajčata apod., ale mají velkou bylinkovou zahradu. „Teprve před nedávnem jsme zjistili, že máme vlastní kopr. A dnes, až se vrátím na chatu, budu mít k obědu koprovku, bude to premiéra.“
Knihy o Nataše
Aleš Cibulka je také autorem dvou knih o Nataše Gollové. Proč? „Má láska k filmům pro pamětníky přišla někdy v pubertě. Navíc v polovině 90. let nebylo tolik memoárových knížek jako dnes. Za to, že jsem propadl Nataše Gollové, mohou posluchači Dvojky Českého rozhlasu, kteří velmi bouřlivě reagovali na mou zmínku v tehdejším vysílání Hosta do domu ČRo 2. Tehdy, v roce 2000, pak psali desítky svých osobních vzpomínek v tisících dopisech, také jsme se scházeli u hrobu Nataši apod. Pak se mi jednou ozvala Slávka Kopecká a zeptala se mě, jestli nechci napsat knížku, když mám tolik materiálů. Mě bylo tehdy 22 let a opravdu jsem netušil, jak se knížka píše. Slávka mi podala pomocnou ruku a byly z toho nakonec knížky dvě. A mohou za to vlastně posluchači Dvojky, bez nich bych to nedokázal. Takže dodatečně moc děkuji.“
Čeština a jazyk
Pro posluchače je Aleš Cibulka opravdu lehce rozeznatelný, a to zejména svým jazykem, svou češtinou. „Měl jsem ve svém životě opravdu ohromné štěstí na češtináře. Vždy to byli skvělí kantoři. Myslím si, že jazyk a způsob vyjadřování, je vždy vizitkou každého člověka. Opravdu se bavím, jak některé politiky po několika minutách prozradí jejich mluva. Chvíli vydrží, zejména díky výcviku různých PR agentur, pak už to jsou ale opravdu jen oni."
"Musím dodat, že to opravdu nemusí být krásná, Jungmannovská čeština. Nejsem ten, který by lidem opravoval jejich hrubky. Jen, jak se tak koukám kolem sebe, tak mám pocit, že je kolem nás čím dál víc plácání. Když to poslouchám, vždy si řeknu, že to lidé přece nemohou myslet vážně a mluvit tak i doma, ne jen v tramvaji. Na druhou stranu miluji hovorovou češtinu, jakou má např. Karel Šíp.“
Více si ale poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru s Marii Retkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
