Múza i bolestivý středobod básníka Jiřího Ortena. Osudové ženy: Věra Fingerová

Věra Fingerová se narodila v roce 1920 v Praze. Studovala gymnázium a toužila stát se herečkou. V roce 1937 se poprvé setkala s Jiřím Ortenem. Osudový vztah plný dramatických peripetií ale navázali až v roce 1938.

Jejich bohatá vzájemná korespondence dokládá, že Věra Fingerová byla od počátku múzou a inspirací pro jeho tvorbu. „V nejintenzivnější fázi Ortenova básnického díla a života mezi lety 1937 až 1941 pro něj skutečně byla jakýmsi bolestivým středobodem veškerého dění. Jejich korespondence ale svědčí i o tom, jako moc byl Orten žárlivý, zmítaný v nejistotě, samotě a sebelítosti,“ vypráví historik Michal Stehlík.

Milovat a trápit

Jiří Orten pocházel z Kutné hory a toužil studovat herectví. Bohužel po smrti jeho tatínka, který byl velmi kulturně založený, převzal otěže v rodině strýc. „Strýc byl pragmatický a vedl Ortena i jeho dva bratry ke studiu praktických věcí, což vyvolalo v rodině velkou bouři. Nakonec Jiří Orten z Kutné hory odešel na jazykovou školu a poté i na vysněnou konzervatoř.“

Věra Fingerová byla pro Jiřího Ortena bolavým středobodem|foto:ČTK

Jeho vztah s Věrou Fingerovou poznamenala nejenom zjitřená doba, ale i nechtěné těhotenství. „Věra Fingerová ve svých 18 letech otěhotněla. Jiří Orten se ale do role otce příliš nehrnul, ani ona sama si nebyla jistá, chtěla dokončit gymnázium, a tak šla na potrat. Byť se k sobě poté ještě vrátili, šlo o velkou kaňku na jejich vztahu,“ potvrzuje historik.

Těžké období jejich vztahu pak narušovaly vzájemné nevěry, o kterých si psali v dopisech. „V ohledu milovat a zároveň druhého trápit si byli ovšem velmi podobní. Jejich vztah byl plný vyhrocených pólů. Šlo o věčné odhánění, odprošování a návraty. Podle přátel ale mohli za krize oba stejnou měrou.“

V izolaci

Těžkou zkouškou byla pro již tak křehký vztah realita nacistické okupace a postupných restrikcí pro židovské obyvatelstvo. „Jiří Orten se ocitl ve velké izolaci. Publikovat musel pod pseudonymy. Velmi intenzivně si v této době psal s maminkou, kterou nemohl navštěvovat tak často, jak byl zvyklý.“

Bolavým zážitkem pro oba byla reakce Věřiny rodiny na to, když vyšlo najevo, že je Orten židovského původu. „Věřin strýc Jiřího Ortena z jejich domu skutečně vyhodil. Věra se pak v dopise omlouvala Ortenově mamince za své příbuzné, kteří s ním jednali jako s méněcenným člověkem.“

Soubor mnoha stovek dopisů mezi Věrou a Jiřím z této doby ukazuje podle Michala Stehlíka dva naprosto rozdílné světy. „Věra píše prostě, jednoduše, láskyplně. Jiří Orten vkládá do svých dopisů deprese, smrt. Je to právě období přelomu let 1939 a 1940, kdy se začínají projevovat všechna protižidovská opatření a on se stále více propadá do depresí a sebelítosti. Mnohem více své básně směřuje k bohu a ke smrti, ke konci a zapomínání.“

Přes smrt těla žije

Vztahová agónie pokračovala až do června roku 1941, kdy se Jiří Orten sblížil s Lízou Kleinovou v rodině, u které bydlel, a Věra navázala vztah s divadelníkem Gustavem Schorschem.

Přesto se Věra objevuje v Ortenových denících i v měsících následujících. „Orten jako by znovu vyhledával utrpení, aby měl pro svoji další tvorbu další impulzy. Stylizuje se do role velkého básníka, který chce být hlasem nové generace. A on tím mimořádným, geniálním básníkem skutečně byl. Jen mu veřejné působení nebylo dopřáno vzhledem k protektorátní situaci a židovskému původu.“

Krátce nato Jiří Orten tragicky umírá. „Jeho smrt byla až symbolická. V den, kdy ho srazila na ulici německá sanitka, zrovna dokončoval svůj další deníkový sešit.“

Věra Fingerová svoji ztrátu později okomentovala slovy: „Po jeho smrti jsem tak silně cítila, že přes smrt svého těla žije. A že žije i v mém srdci a v mých myšlenkách. A tenhle jeho život že potrvá až do mé vlastní smrti.“ Je tak zřejmé, že Jiří Orten z jejího života nikdy nezmizel. Zemřela v Praze v roce 1990.