Mrví pomáhají živým aneb Transplantace - 7. listopadu

7. listopad 2011

Pondělní poradna Dvojky patřila transplantacím a Pavlu Březovskému, řediteli koordinačního střediska transplantací. Více se dozvíte v (neautorizovaném a needitovaném) přepisu pořadu.

moderátorka
--------------------
Teď vás zvu k poslechu zdravotnické Poradny. Jejím hostem je lékař Pavel Březovský, ředitel koordinačního střediska transplantací. Pěkný den, pane doktore.

Pavel BŘEZOVSKÝ, ředitel koordinačního střediska transplantací
--------------------
Hezký den přeji.

moderátorka
--------------------
A je jasné, o čem budeme mluvit, transplantace. Pro mě nesmírně těžké a náročné téma. Říkám si, z jaké strany ho uchopit. My jsme před chviličkou se procházeli po Olšanských hřbitovech v podstatě z takového historického hlediska, ale zdá se, že mrtví mohou být jistým můstkem k životu i jiným způsobem.

Pavel BŘEZOVSKÝ, ředitel koordinačního střediska transplantací
--------------------
Určitě ano. Od dávnověku vlastně mrtví učí živé během patologických pitev vlastně dochází k tomu, že jednak se zjišťuje, jak která nemoc probíhá a vlastně, co bylo příčinou úmrtí toho kterého pacienta. Čili mrtví pomáhají živým, protože lékaři získávají zkušenosti s různými typy onemocnění a mohou potom daleko lépe se rozhodovat při konkrétním onemocnění konkrétního člověka.

moderátorka
--------------------
To se týká i transplantací.

Pavel BŘEZOVSKÝ, ředitel koordinačního střediska transplantací
--------------------
To se samozřejmě týká i transplantací, protože všichni praotcové transplantací dávno před rokem 1960 zkoušeli transplantace na psech. To potom vyústilo v těch šedesátých letech ve velký nárůst počtu transplantací a i v tom 68. roce jsme všichni sledovali ten boj pana profesora Barnarda a první dva případy transplantace srdce. Každý den toho byly plné noviny jako mladý dospívající chlap jsem vlastně to sledoval zvlášť bedlivě, protože tak jsem se nějak na tu dráhu už připravoval nebo tato cesta mě docela zajímala a prostě rozběhlo se do takových rozměrů, že v letošním roce je odoperováno 52 srdcí v České republice, ti pacienti se vrátili prakticky do normálního pracovního provozu, jsou, žijí spokojeným a šťastným životem, samozřejmě nějaké omezení drobné tam je ve smyslu používání nějakých léků, které blokují osobní imunitu člověka, ale s tím se dá žít podstatně lépe, než dejme tomu například s cukrovkou.

moderátorka
--------------------
Mně to připadá téměř jako science-fiction. My laici sledujeme tyhle operace občas v nějakých seriálech, kdy skutečně, když dárce je, tak potom se rychle jede k tomu, který naopak je příjemcem. To je možná takovou to nejtěžší částí toho darování anebo je to ta operace, pane doktore?

Pavel BŘEZOVSKÝ, ředitel koordinačního střediska transplantací
--------------------
Na každou, vlastně na celé transplantaci se podílí velké množství lidí, jednak v České republice je velice dobře zorganizovaná vůbec záchytnost těchto stavů a vůbec celé to logistické řešení. Je 7 transplantačních center v zásadě strategicky rozmístěných po celé České republice, aby nebylo nikde příliš daleko, to je první věc. Druhá věc je, že když se to spočítá, tak přibližně 40 až 60 lidí se podílí na každé transplantaci, není to pouze o tom odběrovém týmu a transplantačním týmu, ale je o tom týmu koordinátorů v těch nemocnicích odběrových a současně také o pracovnících v laboratořích, kteří musí velmi rychle během mála hodin zpracovat dárcové sérum z krve a musí vlastně se zjistit, zda ten dárce netrpěl nějakým onemocněním, které bychom dejme tomu mohli na toho příjemce přenést. Zásada je, že se nesmí přenést žádné onemocnění nádorového typu nebo nějaká infekce.

moderátorka
--------------------
Jsou to věci opravdu velmi zajímavé. My jsme mluvili o dárcích, kteří jsou mrtví, ale jsou také dárci živí. Znám příběh jedné maminky, která se rozhodla věnovat svou ledvinu svému synovi, protože trávil na dialýze potom 4 hodiny každý den a všechno se podařilo, dokonce zdá se, že ten syn měl větší obavy o svou maminku než o svůj vlastní zdravotní stav. Oba dva už jsou v životě zase zpátky vráceni a myslím, že i ten tým, který se o ně staral, udělal obrovskou práci, protože s nimi mluvil, zklidňoval je a dával velikou naději, a to se potom ukázalo jako pravdivé.

Pavel BŘEZOVSKÝ, ředitel koordinačního střediska transplantací
--------------------
Ty obavy syna o svou matku, ty si dovedu velmi dobře představit, protože zvlášť dárcovství mezi příbuznými je nebo blízkými příbuznými je velice časté a na koordinační středisko transplantací se obrací mnoho takto postižených lidí a vyptávají se, co mají dělat, jak to mají dělat, komu se hlásit a tak, a je to věc, je to, jsou to vlastně dotazy, na který velmi rád odpovídám, protože vlastně dávám naději i tomu příjemci, protože ten příjemce v zásadě tak, jak jste říkala, je trvale odkázán na dejme tomu na dialýzu. Pochopitelně je to možné darovat orgány pouze ty, které jsou buď takzvané párové, to znamená, že ten dárce má ještě samozřejmě jednu ledvinu funkční, která ho nějakým způsobem dokáže provést celým životem tak, aby vlastně nebyl ani on sám poškozen. To je jedno z podstatných omezení, které musíme vždycky vnímat.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.