Mravenčí války a mravenčí mír

Náhodně zavlečený vetřelec tam zamořil volnou přírodu, zahrady, domácnosti i úřady. Poté, co byl s lodními náklady nechtěně dovezen do jižní Evropy, šířil se jako lesní požár i tam. V Argentině ale zůstává neuvěřitelně vzácný a Neil Tsutsui se při jeho hledání notně zapotil. V čem spočívá tajemství úspěchu argentinského mravence mimo jeho domovinu? Možná postrádá ve Spojených státech i v Evropě své přirozené nepřátele.

Neil Tsutsui pátral usilovně právě po takovém nepříteli argentinských mravenců. Doufal, že s jeho pomocí zvládne argentinskou mravenčí záplavu v Kalifornii. A nakonec vraha mravenců našel. Nebyla jím ale ani cizopasná plíseň, ani virus nebo bakterie, dokonce ani hmyzožravá ještěrka, který by rozhrabávala mraveniště a živila se hemžícími mravenci. Úhlavním nepřítelem si je mravenec Linepithema humile sám. Tsutsui byl svědkem sveřepých bojů přerůstajících v mravenčí války pokaždé, když se střetli mravenci tohoto druhu pocházející z různých mravenišť. Mnohé kolonie po prohrané válce zanikaly.

Neil Tsutsui stál před novou záhadu. Mravenci zavlečení do Spojených států nebo do Evropy spolu nebojují. Vládne mezi nimi klid a mír. Proč? Odpověď na tuto otázku poskytly vědcům genetické analýzy. Ty odhalily neuvěřitelnou genetickou jednotvárnost mravenců Linepithema humile a Evropě i Severní Americe. To se ostatně dalo očekávat. Dnešní mravenčí záplava povstala z několika mála kolonií náhodně zavlečených z Argentiny. Mravenci v USA a v Evropě proto zdědili jen nepatrný zlomek z genové pestrosti původní argentinské populace.

V Argentině se příslušníci různých hnízd liší svými geny a díky tomu se liší pachem. Mravenci se tu pyšní širokým sortimentem tělesných parfémů. Ve Spojených státech nebo v Evropě ale voní všichni mravenci stejně. Když se tu potkají dva mravenci z hnízd vzdálených stovky kilometrů, chovají se k sobě, jako kdyby pocházeli z jednoho hnízda. Nenacházejí jediný důvod ke rvačkám a válkám.

Tato skutečnost umožňuje mravencům Linepithema humile vést v Severní Americe a Evropě úplně nový způsob života. Propojují jednotlivá mraveniště do gigantických kolonií. Mravenci mají zajištěn mír ve vlastních řadách a obracejí svou agresivitu proti ostatnímu hmyzu. Za oběť jim padají především původní druhy mravenců. Nepřímo tak mají na svědomí i živočichy, kteří se původními druhy mravenců živili a kterým argentinští mravenci nechutnají.

Situace mravenců Linepithema humile je v přírodě zcela ojedinělá. Uspěli tam, kde jiní tvorové čelí vážným obtížím. Ke drastickému zúžení genetické pestrosti dochází v populacích mnoha živočichů. V pozadí stojí často člověk. Někdy zredukujeme genetickou proměnnost populace domácích zvířat při nerozumném šlechtění. Drasticky se zužuje i genetická variabilita živočichů, které člověk přivedl na pokraj vyhubení. Populace s malou zásobou genetických variant strádá. Nemá dostatečně široký sortiment genů, jež by umožnily živočichům přežít klimatické změny nebo odolat infekčním chorobám. Argentinským mravencům ale dodala zúžená genetická proměnlivost významnou výhodu. Zamezila vnitrodruhovému soupeření. Právě to otevřelo mravencům Linepithema humile cestu do světa.

Výsledky výzkumu Neila Tsutsuiho vyznívají nakonec optimisticky. Můžeme si být celkem jisti, že se severoamerické a evropské populaci argentinských mravenců její genetická jednotvárnost jednou krutě vymstí. Je ale těžké odhadnout, kdy k tomu dojde.

Nedočkavcům se nabízí jiné, zdánlivě nelogické východisko. Mohou do Spojených států i do Evropy dovézt z Argentiny další mravence druhu Linepithema humile a zvýšit tak genetickou pestrost stávající jednobarevné populace. Snad by se tak podařilo rozpoutat v Evropě a Severní Americe mravenčí válku, na jejímž konci by byli argentinští trapiči ve svých nových domovech stejně vzácní jako jsou v Argentině. Namístě je ale notná dávka opatrnosti. Vyhánění čerta ďáblem obvykle nepřináší kýžený výsledek. Argentinští mravenci nás dokázali nejednou zaskočit a není vyloučeno, že mají ještě nějaké to překvapení v záloze.