Monika Absolonová se o sobě nebojí tvrdit, že je „produkt“

1. červen je Mezinárodním dnem dětí. A právě jako dítě začala Monika Absolonová budovat svou pěveckou kariéru. V sedmi letech se stala členkou Kühnova dětského sboru, v roce 1995 začala hrát v muzikálu Dracula. Na vrchol ji ale vynesla role v Kleopatře: „Devět let jsem byla zpěvačkou, kterou nikdo neznal. Na ten pocit jsem si zvykla. Pak jsem ale najednou začala šíleně pracovat. Ta změna pro mě byla dost markantní. Když člověk každý den někde zpívá, vystupuje nebo natáčí, není v kontaktu s reálným životem.“

„Muzikálová zpěvačka.“ Slovní spojení používané v dobrém, ale i v hanlivém smyslu. Moniku Absolonovou tato „nálepka“ příliš neirituje. „Muzikál je obor, který mám moc ráda. Navíc vyžaduje od člověka všestrannost. Nejde jen o to něco zazpívat, ale také zahrát a zatančit.“ Zpěvačka a herečka se nicméně nebojí přiznat, že by řada českých muzikálových herců neobstála v divadlech na newyorské Broadwayi či londýnském West Endu. „V Londýně jsem byla na několika muzikálech a moc se mi líbily. Dostal mě jejich přístup. To, jaké mají technické vybavení, jak dokonale mají zvládnutou jevištní techniku, jak tam všechno na tisíc procent funguje. Je to ale také dáno finančními možnostmi.“

A co by vzkázala dívkám, které touží po stejné životní dráze? „Řekla bych jim, ať si to hezky rychle rozmyslí,“ prozrazuje s úsměvem, vzápětí ale vysvětluje: „Když se člověku daří, myslím si, že je tahle branže moc hezké povolání. Naopak je to ale velice smutné, protože umělci jsou v podstatě „produkty.“ Kdybych kdysi, když jsem začínala, měla zkušenosti, které mám teď, nešla bych do všeho tak po hlavě.“

Česká republika je od roku 2004 pravidelně zásobována talentovými soutěžemi. Do mysli lidí se asi nejvíce zapsala Aneta Langerová, výherkyně prvního ročníku klání Česko hledá SuperStar. A právě tato hudebnice je oblíbenkyní Moniky Absolonové, která ji potkala během natáčení pořadu České televize Star Dance ... když hvězdy tančí. Všeobecně ale zpěvačka přiznává, že je ve vztahu k soutěžím tohoto formátu „ignorant“. A dodává: „Nemyslím to jakkoliv špatně. Vnímám to ale až tehdy, když taková soutěž skončí. V dnešní době by se moc mladých lidí do showbusinessu nedostalo, protože je všechno drahé a těžké. Rádia by jejich skladby třeba ani nehrála. Tohle je ale možnost ukázat se národu v nejsledovanějším čase.“

Monika Absolonová

Není tajností, že takovéto ankety mají i své stinné stránky. Monika Absolonová si je uvědomuje, a pořadatelům jakoby vzkazovala: „Myslím si, že kromě vizážistů a stylistů by měl být celému dění přítomen i psycholog. Myslím si, že když se 15letý kluk nebo holka dostanou do totálního středu a pozornost je upřená na ně, musí to pro ně být opravdu veliký šok.“

Rozhovor s M. Absolonovou jsme natáčeli ve festivalovém Zlíně. Nemohli jsme se jí proto nezeptat, co si myslí o současných pohádkách a filmech pro děti. Přestože vlastní ratolest zatím nemá, chodí obvykle do kina s dvěma dětmi svého přítele. „Navštěvujeme především animované filmy. Jsem vždy překvapená, jak jde animace nesmírně dopředu. Je to hezké, krásně nadabované. Stejně mi v tom ale chybí poetika českých věcí, které umíme.“ Zpěvaččinou nejoblíbenější pohádkou jsou Tři oříšky pro Popelku.

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou.