Moje maminka je skvělý parťák, naučila mě, abych si ze všeho brala to dobré, vypráví herečka Yvetta Blanarovičová

Yvetta Blanarovičová aktuálně chystá výroční galakoncert La Sophia, tedy organizace, která už roky pomáhá dětem z dětských domovů. Kromě toho zpívá, moderuje, hraje a snaží se dohnat všechno, co během covidové pauzy zameškala.

Během ní ale usměvavá herečka nezahálela. Vydala autorské audiopohádky pro děti a chystá i knížku. Hereckou přestávku využila také k malování. „Začala jsem svoje pocity dávat na plátno. Teď mě kamarádi nutí udělat výstavu, ale já se stydím,“ vypráví se smíchem.

Místo houslí divadlo

Ostatně velmi aktivní byla už jako dítě. Energie prý měla vždycky dost, hodně mluvila i četla. Kromě toho také zpívala a hrála na housle. „Tehdy mě to strašně nebavilo, až do chvíle, než jsem chtěla jít na konzervatoř. To jsem cvičívala i šest hodin denně,“ vzpomíná herečka, kterou ale stejně nakonec zlákala Praha a housle šly stranou.

Jako malá holka se musela Yvetta Blanarovičová potýkat s úsměšky spolužáků, kteří se jí posmívali kvůli jejímu vzhledu. Všechno zvládnout jí pomáhala milující maminka, překonaly spolu také odchod otce od rodiny i tragickou smrt obou bratrů.

„Od té doby vím, že nikdo nemá na čele napsáno, co všechno prožil. Prohloubilo mě to. Maminka mi vždycky říkala, že nikdo nemá právo to vzdát, že náš život tady má nějaký smysl. Učí mě, že ať se stane cokoliv, mám si z toho vzít to dobré.“

Jak vzpomíná na svá školní léta? Jak vznikaly pohádky pro děti? A proč možná zapomene vařit? Poslechněte si celý rozhovor Až na dřeň.